Vynález století
U vzniku kinematografu stáli bratři Lumièrové, kteří svému patentu příliš nevěřili

Kinematograf bratrů Augusta a Louise Lumièrových výrazně změnil svět, oni sami však ve svém vynálezu zařízení pro zábavu širokých vrstev neviděli. Přístroj, který si patentovali 13. února 1895, byl pro ně totiž především pomůckou, která měla usnadnit vědcům bádání. Lumièrovi přitom nebyli sami, kdo pohyblivé obrázky podcenil. Slavný Thomas Alva Edison zase umíněně - a ke své škodě - trval na tom, že filmy bude promítat vždy jen jedinému platícímu divákovi.

Bratři Auguste (narozen 19. října 1862) i Louis (5. října 1864) měli k moderním metodám záznamu obrazu blízko již odmala, jejich otec Antoine (1840 až 1911) totiž vlastnil významnou továrnu na fotografickou techniku. V ní také coby absolventi lyonského technického lycea oba bratři pracovali. Mladší Louis se věnoval vývoji (už krátce po šestnáctých narozeninách přišel na nový typ fotografické desky), zatímco starší ze sourozenců Auguste měl talent spíš na vedení podniku.

Už v době, kdy lyonské továrně vládl Lumière senior, se bratři seznámili s pokusy o zachycení pohybu, jako byla třeba série fotografií běhu koně anglického průkopníka Eadwearda Muybridge. Auguste a Lousi Lumièrovi navíc věděli o schopnostech sítnice oka v souvislosti s trváním vjemu - totiž že lidský mozek je schopen zaznamenat sled jednotlivých obrazů jako nepřetržitý pohyb už tehdy, když se k němu dostane nejméně deset obrázků za sekundu.

Až když ale Antoine Lumière v roce 1892 odešel na odpočinek, mohli se oba bratři začít pohyblivým obrázkům věnovat naplno. Nebyli ovšem první, například ve Francii je předběhl Léon Bouly, který si už v únoru roku 1892 nechal patentovat zařízení nazvané kinematograf. V něm šlo film natočit, vyvolat i promítat. Úplně stejné funkce pak zvládal i kinematograf bratří Lumièrů, kteří ovšem na rozdíl od svého předchůdce měli dost peněz, takže nakonec získali i práva na slovo kinematograf.

Kdy přesně Lumièrové natočili svůj první film - dnes známý pod názvem Dělníci odcházející z Lumièrovy továrny - není zcela jasné. Louis Lumière sice krátce před smrtí (zemřel 6. června 1948, šest let před svým bratrem) v rozhovoru se slavným francouzským filmovým historikem Gerogesem Sadoulem řekl, že to bylo v srpnu 1894. Podle odborníků je ale pravděpodobnější, že film vznikl až na jaře 1895, už jen proto, že vlastní kameru sestrojili Lumièrové teprve koncem roku 1894.

Barevné fotografie "ostrouhaly"

Jisté je ale datum, kdy film dlouhý asi 45 vteřin promítaný rychlostí 16 okének za vteřinu poprvé předvedli veřejnosti. Stalo se tak 22. března 1895 v Paříži na akci pořádané Sdružením pro podporu národního průmyslu. Louis Lumière sice na setkání chtěl předvést hlavně pokroky, kterých továrna dosáhla v oblasti barevné fotografie, nakonec ale k jeho překvapení vzbudil největší zájem kinematograf. Podobné to bylo i o dva měsíce později na kongresu fotografických firem v Lyonu.

První veřejnosti přístupné kinematografické představení pak Lumièrové uspořádali 28. prosince 1895 v Grand Café na pařížském bulváru Kapucínů. Divákům předvedli deset filmů - například Rodinnou snídani, Kováře, Koupání v moři nebo proslulý Příjezd vlaku, při kterém se zděšené publikum snažilo na poslední chvíli uskočit před hrozivě se blížící lokomotivou. Diváci byli desetiminutovým představením okouzleni a rychle šířili novinku o zázraku, jehož byli svědky.

Éra kinematografu bratří Lumièrových skončila po světové výstavě v Paříži roku 1900. Pak už jen vyráběli kinematografické vybavení a natáčení nechali jiným. Třeba otci filmového triku Georgesi Mélièsovi, kterého přitom krátce po představení kinematografu varovali, že "nějakou dobu bude atraktivní jako technická zajímavost, ale jinak nemá žádné obchodní využití." Jak se ukázalo, odhadli Auguste a Louis Lumièrovi budoucnost svého přístroje špatně.