Filmové premiéry
V kinech od kolébky do hrobu

I když by to bylo samozřejmě kýžené, málokdy se filmových novinek v jednom distribučním týdnu sejde tak pestrý výběr jako tentokrát. Hezoulinká adaptace klasické dětské knížky, akční jízda o rychlých autech a hbitých čórkách, současný politický thriller a umělecký film o umírání. Takhle se v kinech potká demograficky velmi pestrý vzorek.

Nejnovějšího z řady filmových adaptací Medvídka Pú (o kolik krásnější je slovenský titul Macko Pu?) natočil Stephen J. Anderson - člověk, který šel v pět let starém filmu Robinsonovi proti všeobecnému trendu hollywoodských animáků posledních roků být co nejvymydlenější, technicky nejdokonalejší a emocionálně nejneškodnější.

Medvídek Pú je v zásadě velmi temné povídání (Pú má hlad, Ijáček nemá sebevědomí ani ocásek a Kryštůfek Robin zřejmě žádné rodiče), ale dětem to radši neříkejte: nová Disney verze stejně jako ty předchozí celou věc trochu lakuje starosvětsky na růžovo a vlastně ne zle.

Noční můrou pro vymýšleče distribučních titulů, sestavovatele databází a filmové diváky obecně je pak už pětičetná série filmů započatá snímkem Rychle a zběsile, v jejímž rámci se názvy příliš nemění. V češtině se už vyzkoušely varianty jako povinné Rychle a zběsile 2, Rychlí a zběsilí či Rychle a zběsile: Tokijská jízda, teď přišla řada na vítaně jednoduché Rychle a zběsile 5.

Na modelu samotném se nic nemění, i tentokrát pár desperátů chystá akci století, kde nechybí sexy ženy, sexy auta a sexy peníze. Akorát že tenhle díl patří v dosavadní sérii k těm nejzábavnějším. Současná lokace - Rio de Janiero.

Na trochu dospělejší formát aspiruje politický thriller Fair Game od Douga Limana, jenž se do povědomí veřejnosti nejvíc zapsal prvním dílem série o sklerotickém agentu Bourneovi Agent bez minulosti. Liman v konspiračním thrilleru míchá dohromady jaderné zbraně v Iráku, moc médií, křehkost manželství a Naomi Wattsovou se Seanem Pennem, kteří spolu nestojí před kamerou poprvé (21 gramů, Zabiji Nixona) - ale nejspíš je na to trochu pozdě.

A nakonec je tu Cesta za horizont, hraný debut Alexe Iordacheska, který pokračuje ve slibně nastartované linii francouzsko-rumunských koprodukcí (třeba hudebně-komediální Koncert či horor Ils). Tenhle film nemůže nepředcházet určitá pověst: jde o poslední film nehodného syna Gérarda Depardieua Guillaumea (zemřel v říjnu 2008), hraje tu sestra Vanessy Paradis Alysson, jde o kontroverzní téma biomechaniky, genetické manipulace a obecně vylepšování našich životů prostředky špičkové technologie a medicíny...

Je to těžký film s těžkými motivy, ale každý věk si žádá ty svoje. Prázdný džbánek na med, prázdná nádrž, prázdný sklad zbraní i prázdná kapačka jsou prostě průšvih.