Pátek 3. prosince je prvním dnem, kdy filmoví novináři mohou oficiálně psát o nových filmových cenách české kritiky. Poprvé se budou udělovat 13. ledna v pražském divadle Archa. Zatřesou nové ceny českým filmovým rybníčkem?
Proč vlastně nové ceny vznikly? Český lev je etablovaným filmovým oceněním, které už existuje skoro dvacet let. Ceny založil a stále řídí Petr Vachler, uděluje je Česká filmová a televizní akademie. Právě k jejímu rozhodování ale zvláště v posledních letech mají filmoví tvůrci i novináři řadu výhrad.
Proč ČFTA přehlíží debutanty a mladé tvůrce? Proč uděluje ceny jen úzkému okruhu filmů, které jsou nejvíc vidět a těm bez obřích kampaní často nenadělí ani nominaci?
Ne Vachler, ale sama ČFTA je předmětem kritiky - zasedají v ní ocenění tvůrci z minulých ročníků Českých lvů a tak o nejprestižnějších (protože jediných) českých filmových cenách rozhodují třeba kdysi oceněná herečka Jiřina Bohdalová či spisovatelka Halina Pawlowská.
Řada členů ČFTA zjevně do kina nechodí a řídí se jen množstvím ohlasů o filmu ve veřejném povědomí. Hlasy těch kvalifikovaných v tomto množství zákonitě zapadají. Výsledkem bylo loňské „přehlédnutí" skvělého debutu Dvojka či soustavné ignorování snímků talentovaného Roberta Sedláčka.
Kritizovány jsou i ceremoniály Českých lvů, například v posledním ročníku tato kritika vygradovala v souvislosti s moderátorským výkonem Bolka Polívky a Pavla Lišky. Český lev se čím dál víc uzavírá do klece, kde hoduje na svém opulentním vegetariánském rautu a skutečné filmové události přehlíží.
A proto pod patronací České filmové komory vznikly nové ceny české kritiky, které si kladou za cíl na skutečně hodnotné filmy upozorňovat. Uděluje je padesátka českých recenzentů a filmových novinářů od Evy Zaoralové, přes kritičky z českých deníků až po mladé internetové filmové nadšence.
Složení je to dostatečně reprezentativní a ve stanovách se navíc novináři zavazují zhlédnout maximální množství filmů daného roku - ostatně většina z nich je vidí tak jako tak prostě proto, že se jejich sledováním a referováním o nich živí.
Na rozdíl od ČFTA tak pravděpodobně novináři ve svém hlasování nepřehlédnou třeba Špačkova Pouta, Sedláčkova Největšího z Čechů či Švakmajerovo Přežít svůj život - rozhodnutí ČFTA na Lvech samozřejmě nelze předjímat, ale to, že Pouta ČFTA nevyslala na Oscary ani na Evropské filmové ceny mluví za vše.
Nové filmové ceny mohou zpětně pomoci i Lvům - nalézt cestu zpět ke své pravé podstatě a třeba i k zamyšlení nad tím, jak dopomoci nenápadným klenotům české kinematografie k ocenění.
Netřeba dodávat, že vyzdvižení těch skutečně nejlepších českých filmů jistě ocení i sami filmaři. A s nimi snad i diváci - teď ještě zbývá je přesvědčit, aby na ty české filmové poklady začali chodit do kina víc než na hitové řachandy...
