Pod nejnovější filmovou adaptaci slavného Fitzgeraldova románu Velký Gatsby se podepsal režisér a spoluscenárista Baz Luhrmann. Oproti svému nejslavnějšímu snímku, muzikálu Moulin Rouge, se v ní pokusil o jakousi hloubku. K vlastní škodě; kdyby příběh o milostném trojúhelníku z jazzových 20. let minulého století pojal prostě jako jednu velkou párty, nedal by divákovi čas nudit se.
Luhrmann neumí předat myšlenku, neumí vyprávět příběh, neumí vystavět postavu. Co umí jako téměř nikdo, je zapálit plátno ohňostrojem, pustit na ně audiovizuální bengál, který diváka přiměje na nějaké myšlenky, příběhy nebo postavy zapomenout. Fungovalo to v jeho adaptaci Romea a Julie, k ještě většímu efektu Luhrmann tohle své umění dovedl v muzikálu Moulin Rouge. V obou případech propojil zdánlivě nesourodé světy: shakespearovský blankvers s válkou gangů v soudobé Kalifornii, dekadentní kabaretovou scénu z přelomu 19. a 20. století s koláží popmusic z posledních dekád.
Velký Gatsby mohl být podobným úspěchem. Slavný román Francise Scotta Fitzgeralda, poprvé vydaný roku 1925, není žádné myšlenkové veledílo, nicméně autenticky zachycuje rozjuchanou scénu tehdejší americké smetánky, takzvaný jazzový věk, kdy šampaňské teklo i přes prohibici proudem a kdy si v ekonomické konjunktuře po první světové válce tehdejší mládež užívala opulentních večírků do sytosti.
Ano, v románu se vyskytují linie sociální kritiky nebo kontrastu mezi "starými" a "novými" penězi, tedy mezi jměním rodů, které svá impéria budovaly po generace, a majetkem zbohatlíků, hochštaplerů a náhodných ekonomických rychlokvašek. Luhrmannovým filmem se však jen mihnou. Jeho jádrem je banální milostný trojúhelník: hochštapler z chudých poměrů Gatsby miluje dívku z dobré rodiny Daisy, která je však vdaná za držitele "starých" peněz Buchanana. Celý příběh sleduje a vypráví bezvýznamný človíček Nick - Daisyin bratranec, Buchananův někdejší spolužák a Gatsbyho nynější soused.
Ať se Luhrmann snaží dojit emoce sebevíc, žádné nakonec nevzbudí. Zato diváka dokáže strhnout scénami velkolepých večírků v Gatsbyho grandiózním sídle. K davovým výjevům s desítkami komparzistů ve znovuvytvořených kostýmech z 20. let pumpuje hiphop a jiná současná hudba, téměř sto let staré dekorace jsou snímané ve videoklipovém střihu a všechno to skvěle sedne dohromady. Luhrmann achronologickou kombinací vizuálů a hudby proslul už dříve: Romea a Julii i Moulin Rouge doprovázely hity, které s předlohou nebo zobrazovanou dobou neměly nic 
společného. Výkonným producentem soundtracku Velkého Gatsbyho i filmu samotného se stal hiphopový mág, zpěvák a producent Jay-Z. Šlo o výbornou volbu. Kombinace obrazu a zvuku je tu fantastická a postava Jay-Zho odkazuje právě k motivu "starých" a "nových" peněz: v americké popmusic se úspěšní a pohádkově bohatí černí rappeři snaží trumfnout "staré" bílé rockery, kteří své jmění zdaleka nestaví tolik na odiv.
Nejslavnější filmový Velký Gatsby vznikl v roce 1974, titulní roli tehdy ztělesnil Robert Redford, jeho lásku pak Mia Farrow. Kdyby se ten současný natočil jako hodinový videoklip, dopadl by daleko líp než coby půltřetihodinová kostýmní nuda s občasným zábleskem obrazohudební energie. Gatsbyho hraje Leonardo DiCaprio celkem rutinně, Daisy v podání Carrey Mulligan je víceméně na pár facek, nejlepší výkon podává Joel Edgerton coby Buchanan. Kdyby jen šlo v kině převíjet dopředu...
