Vica Kerekes: Kvůli natáčení jsem se učila zacházet se zbraněmi

Práce má až nad hlavu. Na Slovensku, v Maďarsku i u nás jde z role do role. Právě v Čechách momentálně pracuje souběžně na detektivním seriálu a filmu o mafiánech. Ač je mnohdy k smrti unavená, akčnější snímky si užívá a s chutí prý fyzicky zasahuje do děje. Ráda totiž občas vystoupí ze škatulky prvoplánových krásek.

Vadí vám moc, že si vás lidi vybavují hlavně díky scénce, kde si ve filmu Muži v naději svazujete vlasy do culíku kalhotkami?

Proč bych se tím trápila? Vždyť každý umělec se snaží, aby se zapsal do paměti diváků. Vůbec mi nevadí, že mě tak diváci vnímají, že se jim jako žena líbím. Je to v pořádku, teď už můžu v klidu umřít.

Ale nekomplikuje vám právě tohle cestu k dramatičtějším rolím, neobávají se režiséři svěřit vám ke ztvárnění náročnější prototypy žen?

Určitě jsme se nikdy nechtěla zastavit u rolí jednodušších krasavic. To pro mě byl jen takový výlet, dobrodružství, jedna z rolí Vici Kerekes. V soukromí jsem naprosto jiná a myslím, že přesně tak mě vnímají i režiséři. Důkazem je i to, že momentálně pracuji na věcech naprosto odlišných - třeba právě jako zastánkyně spravedlivých věcí. Mám ráda snímky, kde se můžu projevit, překročit vlastní hranice, vidět, kolik toho vydržím, co ještě můžu, co je ve mně. Nerada sedím jen u kávy a povídám si s partnerem, jsem spokojená, když mám nějaký speciální úkol. Zrovna kvůli natáčení filmů a seriálu v Čechách jsem se učila zacházet se zbraněmi, absolvovala výcvik, jak mířit na cíl, jak zpacifikovat zločince. A právě tohle miluji! Nadchlo mě to, i když jsem úplně vyčerpaná.

* Jaké prožila dětství?

* Přepadají ji už mateřské pudy?

* Jaké nároky má na partnera?

To vše se dočtete v časopisu TÝDEN, který vychází v pondělí 5. srpna.