Vítěz z Cannes: Mladí zaslouží zájem dřív, než hoří auta

Francouzský režisér Laurent Cantet uvedl ve středu osobně v Praze svůj nový film Mezi zdmi, který byl letos oceněn Zlatou palmou v Cannes a bude také soutěžit o Oscara pro nejlepší cizojazyčný film. 

V kině 35 ve Francouzském institutu režisér (společně se třemi představiteli studentů pařížské školy Rachel Régulier, Evou Paradiso a Franckem Keïtou) odpovídal na dotazy novinářů a studentů. První otázka směřovala ke třem mladým představitelům hlavních rolí, zda podle nich film z prostředí střední školy Mezi zdmi odpovídá skutečnosti. Franck, Eva a Rachel se shodli, že velice přesně, ačkoli se poměry na různých školách liší. Střední škola, kde se film odehrává, nepatří ještě k těm nejproblémovějším předměstským čtvrtím v Paříži, kde už došlo dokonce i k vraždám a kde bývá vztah mezi žáky a učiteli velmi vyostřený.

Ministr školství nadšený nebyl

Laurent Cantet doplnil, že o autentičnosti snímku svědčí také velký zájem náctiletého publika, se kterým v takové míře ani nepočítal. Naproti tomu mezi učiteli se film setkává s rozporuplným přijetím - snad právě proto, že se dotýká i problematických míst samotného školního systému. O realistický snímek dokonce projevil zájem francouzský ministr školství, ale po jeho zhlédnutí vydal lakonické prohlášení: „film je dvojznačný". Podle Canteta to jen dokazuje, že jeho dílo, díky své pozorovatelské metodě, nelze využít ani zneužít žádnou ideologií.

Vzhledem k vynikajícím hereckým výkonům všech studentů padlo mnoho otázek týkajících se samotného natáčení. Cantet vysvětlil, že natáčení předcházely herecké dílny, kde mohl lépe poznat každého z protagonistů a zároveň jim pomoci s pochopením jejich rolí. Rachel i Franck odpověděli, že jsou spíše opaky svých filmových postav: „Jsem úplně jiná - mírnější a při hodinách nevyrušuju.", řekla Rachel a za „kliďase" se označil i Frank, jenž ve filmu hrál agresivního Souleymana. Cantet doplnil, že „postava nevyrovnaného Souleymana byla ve scénáři tou nejpropracovanější.

Důležitým prvkem filmu je také jazyk, který odráží etnické a společenské rozdíly. Jazyk definuje dva společenské tábory a mladý učitel François chce svým studentům pomoci právě v překlenutí této propasti. A je to opět jazyk, respektive jedno jediné slovo, které různě vyložené vyvolá krizi mezi ním a jeho studenty. Podle Canteta je to právě škola, kde mají mladí lidé první příležitost integrovat se. Režisér zdůraznil, že se „této skupině věnuje pozornost, jen když už hoří auta na předměstí", ale on jim chtěl dát slovo i v normálních situacích, které zažívají dnes a denně.

Rozhovor s režisérem Laurentem Cantetem naleznete v Týdnu č.48

Foto: ČTK, Festival francouzského filmu