Lars von Trier a komedie? Ano, i tohle spojení se občas podaří, i když i ve své odlehčenější podobě je dánský provokatér neuvěřitelně poťouchlý. Jako ve filmu Kdo je tady ředitel?
Jeho zápletka je komediální úplně klasicky: stojí na záměně osob. Ravn je šéfem a majitelem softwarové firmy, ale svou pozici radši tají. Chce být totiž se všemi zadobře, a tak v případě potřeby vystupuje jako zástupce, který jen tlumočí nepopulární rozhodnutí skutečného šéfa, velícího odkudsi ze Spojených států. Když chce ale Ravn firmu prodat, musí ředitele jaksi "zhmotnit". Najme proto herce Kristoffera, aby amerického šéfa "zahrál". Plán ale tragikomicky selže. Narcistní umělec se do své postavy "zažere" až příliš, přitom však neví o "motivačních" e-mailech, jež Ravn zaměstnancům rozesílá. A tak na něj občas někdo zamilovaně kouká, jindy mu někdo jiný dá pěstí...
Přestože Trier tvrdí, že natočil "jen takový malý, legrační film", nebyl by to on, kdyby ho neobrátil vzhůru nohama. K smíchu tu vlastně nic není, a když, je to smích velmi těžký. Všechny postavy jsou nějakým způsobem vyšinuté, absurdita a černý humor jdou chvílemi přes čáru a v čele toho všeho stojí manipulátorský hajzlík, který přece nedělá nic zlého, jen chce, aby ho ostatní měli rádi. Těžko si za ředitele Ravna nepromítnout režiséra Triera: společnou mají nejen zavádějící vizáž dobromyslného medvídka, ale i sklony k podvratnosti, jimž nejsou schopni odolat.
Trier navíc do snímku vstupuje svými zcizovacími promluvami k publiku a experimentuje s pravidly záběrování a střihu, jako obvykle zkrátka zkouší, co materiál vydrží. A "materiál" tu je ledacos: jeden z nejoriginálnějších režisérů posledních dvaceti let v Kdo je tady ředitel? podrobuje zkoušce žánr (crazy)komedie, film jako médium, diváka i sebe sama. A to to měl být "jen takový malý legrační film".
