Všichni za film

Minulý týden vznikla Filmová rada. Je to už několikátý, snad poslední pokus o sjednocení filmařské obce. Naději, že tentokrát to konečně vyšlo, posiluje skutečnost, že se ve zmíněné radě spojilo sedmnáct profesních organizací, devět filmových festivalů a pět filmových institucí a škol.

Neboli nikdo, kdo se v této republice dlouhodobě zabývá filmem, by v onom orgánu neměl chybět. Jeho smysl je zjevný: znovu tlačit na politiky, aby přijali nový zákon o fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie, či dokonce aby formulovali nějakou ucelenou vizi, zda a jak by měl stát český film podporovat. Několik let o to usilovala Asociace producentů v audiovizi, zákon už byl dvakrát odhlasován, až Klausovo veto a blížící se volby nakonec zajistily vítězství televizní lobby nad tou filmařskou.

Možná i proto, že jakkoli se za zákon postupně stavěli všichni filmaři, tedy nejen producenti (ti v očích veřejnosti jen chtějí vydělávat více peněz), ale i tvůrci, stále tam bylo málo tváří, jimž jsou politici ochotni nějaké peníze přidat, zvláště na úkor zisku komerčních televizí. Tuto image nyní Filmová rada vylepšuje: jejími mluvčími jsou Helena Třeštíková (režisérka, jež dokázala přilákat statisíce diváků ke sledování dokumentu), Jiří Bartoška (populární herec, který v sobě objevil i manažerské vlohy) a rektor AMU Ivo Mathé, který se mezi politiky pohybuje dlouho a často a možná ví, jak na ně. Přejme jim, aby to vyšlo, a literátům nebo výtvarníkům, aby cosi podobného dokázali dát dohromady také.

Zarážející je jiná věc. To, co si předsevzala Filmová rada, by mělo být především náplní práce ministerstva kultury. Když do toho úřadu nastupoval Vítězslav Jandák, vyhlásil „filmový zákon“ jako svou hlavní prioritu. Dlouho to vypadalo, že se snaží, než to celé „zabalil“ právě v onen klíčový den, kdy zákon definitivně neprošel. Jeho předchůdce Pavel Dostál byl sice v nějaké anketě označen za nejoblíbenějšího politika polistopadové historie, ani on však žádné systémové řešení státní podpory kultury prosadit nedokázal. Pomalu to vypadá, že politické strany zmíněné ministerstvo udržují ze dvou důvodů: populární figura v jeho čele jim zvyšuje předvolební preference a úřad je dobrým mantinelem, který odrazí různé stesky českých umělců.

Vznik Filmové rady naznačuje, že těm to možná došlo a zakládají si vlastní organizaci, která bude fungovat pro ně, a ne pro někoho jiného.

Foto: Robert Zlatohlávek