Baletka Nina se pere o svou roli, pánisko Štěstí s Rozumem, Colin Farrell s londýnskými gangstery a Toru Watanabe se svou láskou - či spíše touhou po ní. Kterou z těch bitek tento týden v kinech stojí za to vidět?
Asi nejvíce bylo napsáno o filmu Černá labuť. Natalie Portmanová za roli baletky Niny na 99 procent dostane Oscara, její herecký i baletní výkon ve snímku Darrena Aronofského je úctyhodný. Příběh o drastické cestě na vrchol a zničující touze po dokonalosti je zjevným protikladem i doplněním předchozího režisérova snímku Wrestler - a ačkoli na první pohled působí něžněji, vespod je temný a drsný úplně stejně.
Pozoruhodné herecké výkony zdobí i další podařený film, Londýnského gangstera režijně debutujícího scenáristy Skryté identity. Colin Farrell tu ztvárnil propuštěného vězně, který se marně snaží uhnout před svou minulostí - ta ho ale dostihne v podobě gangsterů v podání démonického Raye Winstonea a Bena Chaplina.
Pokusí se vyváznout v románku s největší londýnskou celebritou v podání Keiry Knightleyové, jak už to ale v melodramatických gangsterských lovestory bývá, ani touto cestou útěchu nenalezne.
Další film - Fimfárum do třetice všeho dobrého - žádné herecké výkony nezdobí, neboť je loutkový. Zároveň je ale také ve 3D a je vůbec prvním domácím 3D animovaným snímkem.
Sestává ze tří pohádek, z nichž nejzdařilejší je závěrečná nejdelší pohádka Rozum a Štěstí. Děti budou jistě radostí plesat, rodiče se mohou kochat vyhledáváním drobných vizuálních fórků - najdete podobiznu Karla Gotta na hospodské pípě a název vozidla z první pohádky?
Čtvrtou premiérou tohoto týdne je Norské dřevo, filmová adaptace stejnojmenného románu japonského spisovatele Harukiho Murakamiho. Příběh obyčejného mladíka Tora Watanabeho a jeho příběhu nenaplněné lásky se odehrává v době studentských bouří na sklonku 60. let - je prý ještě poetičtější než předloha, bohužel až tak, že v něm nezbývá prostor pro Murakamiho příběh - ale fanoušci slavného spisovatele i tak nejspíš vezmou kina útokem.
