Slavnostní projekcí komedie Půlnoc v Paříži od Woodyho Allena dnes začíná 64. mezinárodní filmový festival v Cannes. Allen, který v posledních letech opustil Spojené státy, aby načerpal inspiraci v londýnských či barcelonských kulisách, našel v Paříži pramen hodný hraběte Mattoniho. Vytvořil komedii, v níž diváka provází orlojem slavných umělců, kteří vytvořili legendu uměleckého ducha Paříže, stíhá přemýšlet o tom, proč nejsme spokojení ve své době, a také komentovat aktuální politiku.
Hollywoodský pisálek Gil (Owen Wilson) má ambici napsat román. Klasický, poctivý román. Tuhle touhu si uvědomuje zvlášť v historií nasáklé Paříži, kde je na výletě s nohatou snoubenkou Inez (Rachel McAdamsová). Gil miluje dvacátá léta a procházky v dešti, Inez tím vším pohrdá.
Navíc se zjeví její starý kamarád Paul, kterého Michael Sheen podává jako neskutečného pedanta. Z jeho slov "pokud se nemýlím“ budete mít za chvíli kopřivku. Gilův život se promění jednou o půlnoci, když jej na ulici vyzvedne tajemný starobylý vůz. Zaveze ho na večírek, kde jsou Francis Scott Fitzgerald se Zeldou, Cole Porter - a tamhle v rohu snad i Ernest Hemingway.
Allenův snímek je v podstatě filmovým mashupem. Po plátně chodí jasně rozeznatelní a herecky lehce zkarikovaní Hemingway, Dalí, Picasso i další. Obecenstvo se baví jejich rozeznáváním, ale taky nepřestává držet palce Gilovi, jenž na svých nočních toulkách dvacátými léty minulého století potkává též jistou pařížskou groupie (Marion Cotillardová), která sama touží po životě v jiné době.
Půlnoc v Paříži stojí na hravém scénáři s vybroušenými dialogy. Scéna, v níž se setkají Gil, režisér Bunuel a Salvador Dalí, patří do zlatého allenovského fondu. Herci jsou výborně vybraní a jejich výkony bez zaváhání, i paní Carla Bruniová přes veškeré pochyby svou roličku turistické průvodkyně zvládla s přehledem. To vše přispívá k tomu, že Půlnoc v Paříži je Allenovým nejlepším filmem od Vicky Cristina Barcelona.
V Cannes se Allenova novinka promítá mimo soutěž, jak je ostatně u brooklynského režiséra obvyklé. O Zlatou palmu tak soutěží jiní staří matadoři: Pedro Almodóvar, Terrence Mallick, Aki Kaurismäki a Lars von Trier. Debuty jsou v soutěži jenom dva.
A když přihlédnu k tomu, že na plakátě letošního festivalu se skví nádherná figura Faye Dunawayové ze sedmdesátých let, je jasné, že právě vzpomínání na staré dobré zlaté časy je nejsilnějším úvodním tónem letošního Cannes. Na ten závěrečný si musíme počkat do neděle 22. května, kdy porota vedená Robertem De Nirem udělí hlavní ceny festivalu.
