Filmová recenze
Začít znovu: francouzská meditace
29.11.2016 18:15 Recenze
Letošní rok je na kvalitní evropské filmy v našich kinech velmi silný. Po zástupcích z Německa, Švédska, Dánska nebo třeba Maďarska se tento týden budeme moci seznámit se dvěma snímky frankofonní provenience: poté, co se představily na právě končícím Festivalu francouzského filmu, do běžné kinodistribuce ve čtvrtek vstoupí Kameny bolesti s Marion Cotillardovou a také Začít znovu v hlavní roli s vynikající Isabelle Huppertovou.
V obou případech se jedná o typické festivalové filmy, které přílišnou masovou oblibu nezískají, je to dáno i jejich společným "náročným" tématem, jímž je hledání sebe sama ve světě opuštěných a nenaplňovaných lásek. Kameny bolesti se probojovaly do hlavní soutěže v letošním Cannes, Začít znovu zase aspirovalo na ocenění během Berlinale, a to jak na Zlatého medvěda za nejlepší film, tak i Stříbrného pro režisérku Miu Hansen-Løveovou.
Co s nabytou svobodou
Nathalie Chazeauxová (Isabelle Huppertová) je středoškolskou profesorkou filozofie, která miluje svou práci a se svými žáky sdílí požitky z přemýšlení. Svůj čas mimo školu dělí mezi bývalé studenty, s nimiž jí je dobře, a rodinu, trochu unaveného manžela Heinze (André Marcon), dvě děti a majetnickou matku, která Nathalii klidně citovým vydíráním drží stále při sobě. Čas pozvolna plyne, vše se zdá být neměnné, až jednou za Nathalií přijde manžel a oznámí ji, že po tolika letech společného soužití ji chce opustit kvůli jiné ženě.
Nathalie je z toho samozřejmě v šoku, nic podobného nečekala, a otřese se jí celý svět. Najednou si neví rady, co dělat s volným časem, jak si poradit se samotou - a také s nečekanou svobodou v rozhodování, jakou snad ještě nepoznala. Brzy zjistí, že velmi dobře je jí s jejím bývalým žákem Fabienem (Roman Kolinka), po čase se ukáže, že i manželovi se po ní stýská. A tak jako žena středního věku řeší otázky, o nichž by si nikdy nemyslela, že se jimi někdy bude muset zabývat...
Silné ženy
V žádném případě nejde u Začít znovu o nějaký strhující příběh nebo silný děj. Film je to hodně meditativní, který se táže po podstatě svobody a vztahů, a plyne pomalu, tempem trochu připomíná četbu Proustových románů. O to zajímavější je, že za ním stojí teprve pětatřicetiletá režisérka Mia Hansen-Løveová, jež je - jako ostatně v každém ze svých pěti režijních počinů - i autorkou scénáře. Rozhodně není žádným nováčkem, první velké festivalové ceny se dočkala už v osmadvaceti v Cannes za svůj druhý film Otec mých dětí, za Začít znovu také v Berlíně právem získala Stříbrného medvěda.
Za působivost líně působícího filmu může také představitelka hlavní role, Isabelle Huppertová. Ta je sice trochu starší, než měla její postava být (letos bylo slavné představitelce velkých rolí u pánů režisérů Chabrola či Vadima třiašedesát), ale zvládá ji s bravurou. Moudrost, nadhled, ale i zranitelnost a nejistota z ní čiší na správných místech. Právě její sledování dělá z filmu, který diváka nezaujatého primárně ženským tématem může trochu nudit, zážitek.
Tiše rozjímat
Začít znovu začíná i končí v bezčasí, kdy není nic moc uzavřeno, přesto je vánoční ukončení s vnučkou příjemné. V tomto typu filmů totiž moc nejde o to, jak to dopadne, jako spíš jak se k tomu dojde. Hansen-Løveová zvolila klidnou meditaci ve světě, který nás obklopuje a všichni ho známe, jen se někdy může jevit jako naprosto cizí.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.