Zelenkova mystifikace: Dr. Benešovi s láskou

Co když to bylo úplně jinak? Filmař Petr Zelenka si rád pohrává s mystifikacemi - a tentokrát se dotýká tuzemského národního traumatu, na nějž mnozí dobří Češi rádi svádějí svá osobní selhání. "O nás bez nás" proběhla mnichovská dohoda, a proto teď máme právo cítit se jako odstrčený národ, na který se všichni vykašlali, a který se proto nemusí o nic snažit a může uraženě trucovat v koutě.

Zelenka vychází ze dvou zdrojů: z knihy historika Jana Tesaře a z žánru filmu ve filmu. "Vnořeným filmem" je první část Zelenkova počinu. Na konferenci o přehodnocení mnichovské dohody přijede do Prahy francouzská delegace - a jako bonus s sebou přiveze papouška, který byl dlouholetým přítelem jednoho ze signatářů dokumentu, francouzského premiéra Edouarda Daladiera. Opeřence ukradne zahořklý novinář Pavel v podání Martina Myšičky. Když Pavel zjistí, že pták věrohodně replikuje Daladierovy prohitlerovské a protičeské hlášky sakumprásk i s premiérovým přízvukem, strhne se mezinárodní skandál, a...

... střih. Najednou je divák v realitě tvůrců, kteří se o ožehavém tématu pokoušejí natočit film a narážejí na problémy nejrůznějšího druhu od obsazení hlavních rolí přes milostné pletky na place až po konzistenci ptačích výkalů. Zelenka nikoho nešetří, dělá si legraci ze všech filmových profesí.

Hereckým objevem je Tomáš Bambušek coby režisér, skvělá je dvojice motorkářů, kteří mají na starosti stavbu a paradoxně posléze i demolici celého projektu, po dlouhé době se blýskne Jana Plodková v dvojroli tlumočnice a záletné herečky, do jisté míry sám sebe hraje Vladimír Škultéty jako produkční odkazující na běsného kolegu z Trháku (nezapomenutelný Petr Čepek).

Tragikomedie Ztraceni v Mnichově ale seká hlouběji, klíčová pasáž filmu spočívá v reinterpretaci událostí předcházejících druhé světové válce. Zelenka bere českým národovcům klacky z ruky a ukazuje Beneše jako geniálního stratéga, který se dopustil jediné chyby: nechal mnichovský mýtus žít vlastním životem. Režisér brnká na struny naší národní povahy, ukazuje nás jako defétisty poražené vlastní pohodlnou interpretací dějin a inscenuje osobní i národní selhání napříč plátnem od individuálních osudů po zahraniční konflikty.

Je to vtipná podívaná, ve které se nakonec není čemu smát.