Filmové ocenění
Zlatý lev z Benátek "řve" na Kim Ki-duka. Díky šokující Pietě

Zlatého lva za nejlepší film si z letošního filmového festivalu v Benátkách odváží film jihokorejského režiséra Kim Ki-duka Pieta. Šokující snímek, jehož název odkazuje na slavnou Michelangelovu sochu, vypráví násilný příběh o lichváři, jenž se setká se záhadnou ženou prohlašující se za jeho matku. Porota pod vedením režiséra Michaela Manna ho vybrala z 18 soutěžních filmů, český zástupce mezi nimi nebyl.

Vítězný jihokorejský snímek byl už před dnešním vyhlášením cen považován za favorita letošního ročníku jednoho z nejprestižnějších filmových festivalů na světě. Pieta byla v čele hodnocení 23 kritiků, jejichž názory každý den shrnoval festivalový deník Venezia News.

Kromě jihokorejského snímku kritici favorizovali také film The Master (Mistr) amerického režiséra Paula Thomase Andersona. Ten sice na hlavní cenu nedosáhl, získal ale Stříbrného lva za nejlepší režii.

Kromě ocenění za režii si Andersonův snímek připsal také cenu pro nejlepšího herce. O tu se dělí Philip Seymour Hoffman s Joaquinem Phoenixem, kteří ztvárnili hlavní role ve filmu, který líčí začátky scientologické církve v 50. letech.

Hoffman, který převzal obě ceny za film The Master, dorazil na pódium neupravený a za svůj vzhled se hned omlouval: "Právě jsem vystoupil z letadla, je to pět minut," řekl. "Oblékal jsme se na záchodě."

Jako nejlepší herečku devítičlenná porota ocenila Hadas Jaronovou, představitelku hlavní role v izraelském filmu Fill the void (Zaplnit prázdnotu).

Cenu za nejlepší scénář si z Benátek odváží francouzský režisér Olivier Assayas, který na festivalu představil snímek Après mai (Květen je pryč). Zvláštní cenu poroty pak dostal film o sexu a náboženství rakouského režiséra Ulricha Seidla Paradies: Glaube (Ráj: Víra).

Už dříve se rozhodlo o letošním držiteli Zlatého lva za celoživotní dílo. Ocenění získal italský režisér Francesco Rosi, jenž se podepsal pod filmy jako Ruce nad městem (1963), za který v Benátkách získal Zlatého lva v roce 1963, nebo Zapomenout na Palermo (1990).