Až poslední tři dny projekcí nabídly snímky, které mají spolu s úvodním dánským filmem Ukrutně šťastni reálnou šanci ucházet se o některý z Křišťálových glóbů.
Již středeční tituly naznačily, že programové oddělení sestavilo pořadí filmů tak, aby gradovalo. Jak ruský Zajatec, tak Zelenkovi Karamazovi nabídli filmařsky suverénní podívanou. Patrně nejvážnějším kandidátem na zisk ceny pro nejlepší soutěžní film je ovšem čínská Šachta.
Válka a detektivka
Poslední film Petra Zelenky je již od dubna v distribuci, takže jen stručně: přenos emotivního divadelního představení na plátno je nanejvýš sugestivní, jen přidaný motiv o dělníkovi, který přišel o syna, působí příliš uměle.
Rus Alexej Učitěl přišel s tématem, které se v tamních filmech stále vrací a asi chvíli bude: válka proti národům, které se chtějí vymanit z ruského vlivu. Drama Zajatec alespoň nijak školometsky neuvažuje nad tím, kdo má v čečenské válce více pravdy a která strana se chová mizerněji. Poměrně rychle příběh zúží na sledování osudu trojice hlavních hrdinů, čečenského zajatce a dvou ruských vojáků, kteří jej eskortují skrze nepřátelské území. Působivě rozehraný děj o narůstající vzájemné náklonnosti ovšem skončí velmi záhy, dříve, než by filmu slušelo. Ale je pravda, že smrt ve válce také přichází náhodně a nečekaně a roubovat na ni konstrukci s poselstvím nebo metaforou bývá vždycky riskantní.
Možná nejlepší filmy soutěže se promítaly shodně ve čtvrtek. Později maďarská postmoderní detektivka Pátrání třicetiletého debutanta Atily Gigora. Ve výsledku žánrový film - ale než skončí, stále o tom pochybujeme: Gigor už tak dost bizarní zápletku (muž se nechá najmout na vraždu a pak pátrá, kdo a proč si ji objednal) komplikuje mnoha postmoderními odkazy (Hammetova ulice), fantaskními a snovými scénami a neobvyklým hlavním hrdinou: mlčenlivým a sociálně mírně zpožděným patologem, za jehož ztvárnění by si Zsolt Anger zasloužil cenu za herecký výkon.
Dílo má několik rovin a nabízí mnoho výkladů od černohumorné hřičky až k existenciálním úvahám o současném odosobněném světě, důležité však je, že ačkoli se občas tváří hodně "umělecky", poctivě dodrží všechna hlavní pravidla kriminálního žánru. A přitom si stále zachovává místo na překvapivé momenty. Spolu s podobně nekonvenčním thrillerem Ukrutně šťastni jde o nejpříjemnější překvapení festivalové soutěže a bude zajímavé, zda při svém rozhodování bude porota brát ohled na loňský ročník, kdy trochu nečekaně právě detektivka zvítězila - Severní blata z Islandu.
Z šachty do luxusního apartmá
Hlavním favoritem letošního festivalu se však stal čínský titul. Jeho strohý název Šachta prozrazuje lapidární styl, s jakým se další, oproti Gigorovi jen o rok starší debutant Zhang Chi podíval na život jedné tříčlenné hornické rodiny. Žijí v zapadákově, kde není nic než doly, a touží po lepším životě. Dcera zničená pomluvami nakonec ujíždí za dohozeným manželem do města, syn, snílek, naiva a tak trochu budižkničemu navzdory několikrát deklarovanému opovržení šachtou v ní stejně skončí a otec, když odtud odejde do důchodu, si konečně hodlá splnit své celoživotní přání, které je ovšem spíš chimérickým snem.
Trojice nenuceně sociálněkritických povídek má navíc nesmírnou vizuální působivost, statické záběry si všímají mlčících či jen stroze se vyjadřujících postav a závěrečná scéna autobusu jedoucího po dlouhých klikatých serpentinách do vrcholku kopce má sílu jako obraz i jako metafora celého filmu. Silnější závěr nabídla v Karlových Varech snad jen klasika Roberta Altmana McCabe a paní Millerová.
Příjemný dojem zanechal také indonéský Fotograf (Nan Triveni Achnasová), komorní příběh dívky, donucené existenční nouzí k prostituci. Náhodně najde bydlení u starého fotografa, což jí pomůže vymanit se z dosavadního života. Škoda jen, že režisérka nenasadila svižnější tempo a v závěru film příliš tíhne k melodramatu.
Kocovina po romantickém rozuzlení
Závěr festivalu zdobí jeho letos nejkrásnější hvězda, herečka a bývalá modelka Safron Burrows, která přijela představit komorní psychologický příběh Kytara od režisérky Amy Redfordové. Začíná otřepanou historkou o mladé ženě, která zjistí, že trpí nevyléčitelnou nemocí: a průběh posledních tří měsíců, které jí zbývají, se rozhodne náležitě užít. Zpřetrhá i ty vazby na předešlý život, o které ještě předtím nebyla připravena, najme si luxusní apartmá a v něm se sblíží (brzy i intimně) s černošským doručovatelem velkých balíků a dívkou, která roznáší pizzu.
V jedné fázi filmu to sice vypadá, jako by Redfordová opisovala prostoduchou zápletku od pornofilmů, nakonec to ale nedopadne úplně marně. Autorku alespoň na chvíli zajímá také paradoxní kocovina následující po trestuhodně romantickém rozuzlení, které naštěstí ještě není happyendem; ten přijde o pár minut později. Druhým důvodem, proč se na film dá koukat, je nevšední krása Safron Burrowsové, která se ve filmu dlouhé momenty promenuje velmi spoře oděná - a navíc docela dobře hraje.
Foto: kviff.com
