Na tomto místě najdete pravidelně aktualizovaný on-line z dění 60. ročníku prestižního filmového festivalu Berlinale. Aktuální dojmy z Berlína zprostředkuje pro on-line deník TÝDEN.CZ redaktor časopisu Instinkt a dlouholetý návštěvník festivalu Šimon Šafránek.
15.2., Berlín, Berlinale Palast, 13.00
Brutálně rozhovorový den. Čínský režisér Zhang Yimou tady představil A Simple Noodle Story, remake filmu bratří Coenů Zbytečná krutost. V čínském podání jde o komedii z historického prostředí pohádkových rozměrů. Tak to má Zhang Yimou rád, protože Čína se podle jeho slov mění tak rychle, že kdyby začal točit film ze současnosti, v době premiéry už by to bylo zastaralé. Něco podobného už jsem někde slyšel. Pak nastoupili čínští herci, prý hvězdy tamní televize. V Evropě asi nikoho nezaujmou, ale bez nich bychom nemohli mluvit ze Zhangem Yimou. Takže další dvacetiminutovka o tom, jak je Čína obrovská a super. Jinak vypadali jako prima lidi.
14.2., Berlín, studio, 20.45
Exit Through The Gift Shop podruhé. Došel jsem k závěru, že je to hoax. Nemám na to žádný tvrdý důkaz, jenom víru. Kdybych měl ETTGS brát tak, jak se to tváří, totiž přerod kamermaana v nejlepšího streetartera, vychází mi z toho průměrný dokument, který se na festival dostane jenom díky svému hvězdnému faktoru. Ano, Berlinale má s podobnými filmy zkušenost - Madonnin příšerný debut Špína a moudrost budiž důkazem. Jenže Banksy je umělec jiného kalibru. Dokáže být nejen ironický, ale hlavně sebeironický. A navíc - vždycky se snaží diváka vytrhnout ze stereotypu běžného života. Strhává oponu. A věřím, že podobně se snažil zachovat i při vstupu do světa filmu. Postavit celý streetart na hlavu, pošťouchnout ho, trošku srazit z piedestalu, na který jej v posledních letech vynesl zájem sběratelů umění. A proto věřím, že je ETTGS hoax. Ovšem jestli to tak není, jde v mých očích o Banksyho nejhorší umělecký počin.
14.2., Berlín, Berlinale Palast, 18.00
Král streetartu Banksy pozdravil novinářské publikum ze satelitní linky... nebo to možná byl záznam. Udělal to těsně před premiérou svého filmového debutu Exit Through The Gift Shop, což je dílko, které lze vnímat stejně, jako ten pozdrav - buď tomu věříte nebo ne. Já sám ještě nevím. Film je o tom, že jakýsi amatérský filmař Thierry Guetta z Francie se přimotá mezi streetartery v Los Angeles. Chce o nich natočit dokument, natáčení jejich akcí mu přináší adrenalin. Po mnoha peripetiích se sám stane streetarterem s přezdívkou Mr. Brainwash. Ano, Mr. Brainwash se prodává na eBayi a udělal obal aktuálního Madonnina alba. Ale existuje skutečně? Není to jenom Banksyho promyšlený hoax? Jdu si na to dát milchkaffee a pošlu víc.
14.2., Berlín, Berlinale Palast, 15.10
Ranní návštěva hotelu Adlon se protáhla. Pierce Brosnan na sebe nechal čekat a novináři se v pauze začali trumfovat, kdo jede dělat rozhovor s Emmou Thompson a komu se podařilo udělat Johnnyho Deppa. "S Ewanem McGregorem jsem už mluvil asi sedmkrát," zoufá si zatím chlapík v kvádru a přemýšlí, na co se herce, který je známý tím, že toho moc neřekne, ještě nezeptal.
Pierce Brosnan dorazí s půlhodinovým zpožděním a výrazně nízkým stavem kofeinu v těle. Ztěžka si sedá do křesla. Snažím se nasadit chápavý výraz, ale nejradši bych ho nechal spát. Brosnan se snaží odpovídat, jeho káva ale bohužel dorazí až ke konci rozhovoru.
Před polednem rychlý přesun na tiskovku k hereckému programu Shooting Stars. Ze všech deseti mladých evropských hereckých nadějí vzbuzuje největší sympatie Kryštof Hádek. "Mluvíte prý i švédsky," ptá se ho moderátorka. "Já umím švédsky jenom jednu větu," odpoví Kryštof a několikrát zopakuje větu ve švédštině. "Dokážu se ale naučit jakýkoli jazyk!", zvolá potom. A pak, zatímco ostatní rozebírají film jako mašinu a mluví o technických aspektech, on řekne, že jeho na tom baví adrenalin. Za to sklidil potlesk plného sálu.
13. 2., Berlín, Berlinale Palast, 19.30
Thomas Binterberg spoluzaložil hnutí Dogma95. V Berlíně soutěží s dramatem Submarino. Je to o dvou bratrech, jeden feťák, druhý alkoholik. Submarino je slušný masomlýnek, padají hlavy, i dětské. Jenže všechna ta krutost je trošku plastická, sama o sobě s vámi nic neudělá. Je to ale zase hezky natočené a barevně zkorigované, pozadí jsou příkladně namodralá a pleť hrdinů mrtvolně vybledlá. Severka. Tak teď přepsat rozhovory a vymyslet něco na Pierce.
13. 2., Berlín, Leipziger Str., 15.50
The Ghost Writer, nečekaná komedie. A velké mistrovství od Polanského. Pierce tam překvapivě moc není. Před projekcí konverzace s americkou režisérkou odněkud z Nového Mexika. Festivalová klasika plná afektovaného přitakávání. Pak taxi, kilometr. Hotel, Andy Serkis. Herec, který se proslavil CGI postavou Gluma v Pánovi prstenů má pocit, že už bychom pomalu měli přestat rozlišovat, jestli je figura umělá, nebo ne - vždyť i ta umělá zachycuje hercův projev. Pak taky mluvil o dětech: "Moje dvanáctiletá dcera přišla s tím, že chce být herečkou. Ptal jsem se jí, proč. Abych mohla cestovat časem, odpověděla." A teď zase do kina.
13. 2., Berlín, studio, 10.50
Takže tohle je ono, lístek na film The Ghost Writer s Piercem Brosnanem. Až se mi klepou ruce, na fotce je to vidět. Na eBayi se lístky na včerejší gala premiéru prodávaly téměř za 150 euro, přitom oficiální cena je 11 euro...
12. 2., Berlín, tiskové centrum, 17.20
Nad Berlínem se smráká. Zaparkovat pěkně před policejní stanicí, vyřídit akreditaci a hurá na festival. Sněží a před východem hotelu Hyatt se tísní dav, zvědavý na některého z hostů, který právě skončil tiskovou konferenci. Bude to Pierce? Ne, ten už je pryč. Festivalové zázemí je oproti minulým rokům krizové.
Pokrytí festivalovým wi-fi se smrsklo jako ledy v Arktidě a alpské minerálky vystřídala obyčejná voda. Mě ale spíš zajímá ten Pierce. Štěstí! Kamarád mi sehnal lístek na sobotní polední projekci. Tím pádem mi sice z programu vypadává Scorsese, ale zase se budu moct ex-agentovi 007 podívat zpříma do očí.
12. 2., Německo, kdesi na dálnici 12.00
Film je dobrodružství, do kterého se nechci/nemůžu namočit... ale přitom bych chtěl, alespoň prstíčkem. Zač je toho loket, mi ukázala samotná cesta na filmový festival. Cíl: být v Berlíně v 11 hodin dopoledne a vidět The Ghost Writer od Romana Polanského s Piercem Brosnanem v jedné z rolí.
Ta role možná není úplně hlavní, protože Pierce není na plakátě vyobrazen, ale to nevadí, vidět bych to měl, abych se ho pak mohl při rozhovoru ptát alespoň trochu zasvěceně.
Nechtělo se mi nicméně vyjíždět v pět ráno. Nakonec jsem nemusel, umřela mi autobaterie. V osm přijel kamarád, abychom se pokusili o zázrak. Auto stálo obklíčené z obou stran nepřátelskými vozy, bez šancí začít s transfuzí. Vytlačili jsme auto ze závěje, vzápětí přišel chlapík, nasedl do nepřítele a odfičel. Po hodině jsem odfičel i já.
Foto: ČTK/AP, Berlinale, Bontonfilm, Šimon Šafránek
