Dobře, Dobříš. Čapkova vrba. Knín není kmín

01.07.2009 10:22 Fotoblog

Po irské výpravě se poutník s pokorou vrací do lůna vlasti. Zajel si tedy jen kousek za humna, do míst každým coulem českých, poklidných, mírných, jen lehce zvlněných, na pohled obyčejných, do krajů po našem trochu ušmudlaných, ba i trochu zívání budících, ale veskrze milých a snesitelně hezkých, zkrátka do středu naší země, jež se podobá lavóru, v něž špuntem je Praha. 

Zpět na článek

Nejdiskutovanější názory

  • Protiva (85 hlasů) 01.07.2009 10:45

    Co že tak sám? Kde jsou kamarádi? O kamaradkach nemluve...

  • Miloš (83 hlasů) 02.07.2009 22:40

    Nazdar Jiří, další pěkný text, z Irska i odjinud, z velké i malé...

  • visitor (74 hlasů) 01.07.2009 18:07

    Skvely text, tu krajinu znam, a ze jsem uz nejaky cas v zahranici,...

  • d. (66 hlasů) 01.07.2009 11:17

    Jak Poseidon neboli Neptun? Myslela jsem, že to je rozdíl (jeden je...

  • jp (53 hlasů) 01.07.2009 11:50

    No vždyť ano, to je jeden a ten samý, splynulo to už v antice, Římané...

Vložte nový příspěvek

Pro přidání vlastního názoru musíte být přihlášen.

Přihlášení | Registrace

Diskuzní příspěvky

pokračování ......A ještě o jednom krásném místě Vám povím. Jsou to lesní rybníky u Malé Hraštice. K nim se dostanete od nádraží v Mokrých Vratech. Tenkrát tam nikdo nechodil, slunce sem nesvítilo, byly to přece lesní rybníky. Voda byla studená, ale nám to nevadilo, my jsme se tam koupat jezdili. Ticho a mír. Ale to už je nekolik desítek let, v minulém století ba i tisíciletí. Děkuji za hezké vzpomínání. HanaZaj

36 hlasů

V Mokrovratech v krame, co jsme tam taky objednavali chleby, se vedouci jmenovala Farnikova, takze se o Velikonocich rikalo - ja tam v pilnych rocich koledoval po vsi, na Poustich i u chataru na Cervene - ...dejte aspon bily, zejtra si koupite u Farnice jiny....

52 hlasů

Vážená paní Hano, to mě vážně těší, ty Vaše vzpomínky. Jsem rád, že díky Vám vím, že se rybník jmenuje Stržák a Čapkova vila Čapkárna. Určitě se tam zase vydám.

44 hlasů

Vážený pane Jiří, vše, co jste v článku tak krásně popsal důvěrně znám. Všechna ta místa ( a je jich tam ještě mnoho ) znám jako své boty. Je to kraj mého mládí. Na Stržák jsme se na kole jezdili koupat ať lilo nebo bylo krásně. Do Čapkárny jsme přelízali ze všech stran a v krásném přírodním parku jsme randili. Do okolních lesů jsme vyráželi na houby a ve Staré Huti jsme nakupovali v malém útulném krámečku na návsi u kapličky ( to tam ještě nebyl děsivě vyhlížející a názvem honosící se Dům služeb). Dobříš pak byla ospalým městem a po spisovatelých ani památka. Mokrovrata se tenkrát jmenovala Mokrá Vrata a byla tam pouze samoobsluha, kde se objednával chléb vždy na druhý den (jinak na nás již nezbyl) a pak nádraží, kam po jednokojĺejce přijížděl vlak z Prahy-Braník přes Vrané nad Vltavou a přes Čerčany A pak Bojov, Bojanovice, Čísovice, Mníšek pod Brdy, Nová Hraštice, Mokrá Vrata, Stará Huť a Dobříš. Možná v jiném pořadí, ale v tamtěch dobách jsem uměla stanice vyjmenovat všechny a ve správném pořadí. No Knína jsme pak také na kole jezdili na zmrzlinu, kterou prodávaly na náměstí hned naproti kašně. A byla výborná. Vodová. Měli jsme to asi 10 km a tuto trasu jsme nebyli líní (a nejen kvůli té zmrzlině) absolvovat i vícekrát denně. K tomu všemu nám byla základnou chatová osada Pouště u malé vsi Pouště přes které jste asi nešel ( nachází se nad údolím Kocáby, za lesem mezi Starou Hutí a Mokrými Vraty. Pokračování....

41 hlasů

Nazdar Jiří, další pěkný text, z Irska i odjinud, z velké i malé exotiky atd. se sem dá vždycky vrátit, to je na Čechách skvělé -- naše. Říkám si -- jak si to dokážeš tak pamatovat, že to pak můžeš psát? Já trpím podobnou víkendovo-poutnickou úchylkou, akorát že na rozdíl od tebe nesnáším autobusy a vlaky, takže trapně krkolomně vymýšlím okružní pěší trasy, tj abych někde nechal auto, někde v obci, kde mi ho přes den nevykradou, a já jsem auta samozejmě otrokem, a pak abych udělal ten na každý pád nekulatý "okruh", který je někdy nic moc, a jindy... A tak objevuju na středněvěká kolena úžasná místa -- naposledy mikroregion kolem Petrohradu, Jesenice, Krtských skal a já nevím, jak se to všecko jmenuje. Když si vezmu, že jsem kolem projížděl během studií každý týden z Varů do Prahy a zpět, a nikdy z busu nevystooupil a nešel se kouknout... Nechápu. No nic. Výhoda osamělého putování je pro mě v tom, že si ujasňuju věci, vedu jakýsi podivínský "dialog" sám se sebou. A taky chodím dost rychle, a pak není nikdo, koho bych zdržoval, prima. Vlastně je dobré, že tady nejsou ohrady, které by zamezily poutníkovi (rozuměj turistovi) jít dál. Já mám strašně rád Anglii, už kvůli svýmu dětství. Ale chodit po krajině se tam zas tak moc nedá, že. Takže se těším na další texty i fotky. Teď mě čeká dovolená... A cestovní horečka. Hezké prázdniny.

83 hlasů

Nazdar Miloši, těší mě, že to občas sleduješ. Ostatně, mám v úmyslu si vzít jednou Tvého Hastrmana a obejít s ním jeho kraj, tedy Vlhoš, Holanské rybníky etc. S tou trasou KV - Praha to mám podobný, léta jsem hleděl na kostel v Petrohradě, loni jsem se tam konečně vypravil a je to velmi melancholická díra.

41 hlasů

Když jsme tam byli s gymplem v roce 1987 (trápili jsme celou cestu béčačky a pak se z placatek zakoupených v domě hrůzy-služeb ve vlaku zpět ožhráli), zaujala nás nejvíce na stole v Čapkově pracovně ležící krabička s půlčiky cigaret, prý ještě po spisovateli, které si vlastnoručně půlil. Loni už tam nebyla. Vyschly úplně a oni je vyhodili?

39 hlasů

Tento kraj mám moc rád. A tak si dovolím přidám jeden tip na výlet. Kdybyste se někdy vydal z Dobříše na druhou stranu od zámku, kolem Masarykovy léčebny, kam za socialismu (ale to se tak nejmenovala) odkládali papaláši svoje staré rodiče na dožití (říká se, že to udělal i Husák s maminkou, ale nevím co je na tom pravdy) a v lese si nechali postavit soudruzi loveckou chatu na mejdany, tak byste se dostal, kolem zrušené "atomové raketové základny" co měla chránit Prahu, postupně až k Osovu, kde je zámek, a kde napsal Čapek údajne hru Matka (na Strži je jedna fotka na které je Čapek právě na zámku Osov). Zámek byl dlouhá léta domovem důchodců. Potom je přesunuli jinam, zámek vrátili v restituci a ten teď chřadne a chřadne. Když jedeme kolem z hub tak koukáme jak zub času tento zámek pomalu stravuje. Zahrada je podivně rozparcelovaná a sýpka chráněná státem strašne zdevastovaná. Za to barokní kostel hned za zámkem se hemží křesťanskými mládežníky, kteří jej opravují. Alespoň někdo. Dále se potom dostanete až do Neumětel, kde je pomník Šemíka. Je to moc pěkná vycházka.

45 hlasů

Navrhuji setkaní a turu Jirky a Vladimíra, to je proste dvojka, která se automaticky a bezdecne doplnuje!

44 hlasů

Skvely text, tu krajinu znam, a ze jsem uz nejaky cas v zahranici, uplne me popadla nostalgie. Tedy ne po Domu sluzeb.

74 hlasů

Jak Poseidon neboli Neptun? Myslela jsem, že to je rozdíl (jeden je řecký a druhý římský) nebo?

66 hlasů

No vždyť ano, to je jeden a ten samý, splynulo to už v antice, Římané tu svou mytologii poněkud od Řeků obšlehli, jak známo. Ale za baroka se asi spíš říkalo Neptun. V každém případě měl pokaždé tu vidličku.

53 hlasů

:o) Trojzubec :o)

50 hlasů

Co že tak sám? Kde jsou kamarádi? O kamaradkach nemluve...

85 hlasů




Časopis Týden

Předplaťte si časopis Týden

V čísle 06/2024 najdete >




Týden

Sedmička

Interview

Instinkt

TV Barrandov

Kino Barrandov