Bubeník, zpěvák, skladatel a textař František Ringo Čech je jednou z nejvýraznějších osobností českého showbyznysu, která je známá svým širokým rozsahem aktivit. Kromě hudby se totiž věnuje i psaní scénářů, povídek a divadelních her, maluje, vystupuje i jako herec. Po listopadu 1989 je znám také z politiky, v minulosti například jako poslanec za ČSSD, nyní především jako podporovatel Miloše Zemana. V pondělí 9. července oslaví pětasedmdesátiny.
K hudbě to syna písničkáře Františka Čecha Pražského táhlo od malička, první bubny dostal v šesté třídě. Vyučil se televizním opravářem a poté šel v roce 1963 na konzervatoř, mezitím také bubnoval v několika kapelách. "Na rozdíl od svých vrstevníků jsem nepromarnil mladá léta. Zatímco mí kamarádi vesele souložili, já byl panic. O to víc jsem cvičil, abych se prosadil na jiném poli a byl nejlepším bubeníkem na světě," řekl Ringo v jednom rozhovoru.
V roce 1965 vyhrál anketu pro nejlepšího beatového bubeníka republiky. V té době právě působil v USA, kam odjel, přes odsouzení za "hanobení států socialistické soustavy", s Černým divadlem Jiřího Srnce. Po 14 měsících za oceánem pak krátce vystupoval s kapelou Rogers band a pak nějakou dobu hrál v západní Evropě, odkud se vrátil do Československa v roce 1969.
Pod pokličku jeho muzikantského působení může alespoň trochu nahlédnout například čtenář knížky Ruský týden, jedné z desítky Ringových literárních děl. V ní s jen trochou nadsázky popsal koncertní šňůru jeho kapely, ve které tehdy zářil Jiří Schelinger, po Sovětském svazu konce 70. let. Ringo ale zanechal v české populární hudbě mnohem výraznější stopu - byl například prvním bubeníkem Olympiku (1963 až 1965), kapelníkem v divadle Semafor a psal také texty, třeba pro Pražský výběr.
Koncem 60. let se také začal věnovat malování, a to díky manželce, která mu pod vánoční stromeček darovala kompletní malířské náčiní. Naivní obrazy vytváří Ringo Čech dodnes, na kontě má desítky výstav a stovky prodaných i darovaných děl. "Moje potěšení z práce spočívá v tom, že dělám právě to, co mě baví. Neumím si představit, že bych byl celý život textař. Prostě bych se nudou zastřelil," řekl umělec, který se několikrát objevil i v televizi nebo před filmovou kamerou.
Uspěl i na poli divadelním. Už v 80. letech slavilo úspěch jeho pojetí národního mýtu Dívčí válka, které se hraje dodnes. Kromě toho napsal i další historické kusy jako Loupežníci na Chlumu a Titanik nebo "vlasteneckou komedii" Na Brusel, Vávro!. "Píšu to, čemu se rád sám směji. Nechci vychovávat, poučovat, kritizovat, bičovat, pranýřovat, či dokonce nastavovat zrcadlo. Jen konstatuji, jsem poslem špatných zpráv," řekl. "V mých hrách vystupují samí šmejdi. Proto jsou také moje hry ze života," řekl o svém přístupu k dramatické tvorbě principál, který si nejen v souboru svého Čechova prozatímně osvobozeného divadla potrpí na krásné ženy.
Po listopadu 1989 se začal angažovat i v politice. V roce 1992 jako nezávislý na kandidátce Klubu angažovaných nestraníků neúspěšně usiloval o vstup do České národní rady. Později vstoupil do ČSSD, byl zvolen do pražského zastupitelstva a v letech 1996 až 1998 byl poslancem Poslanecké sněmovny. V roce 1998 neúspěšně kandidoval do Senátu na Jičínsku. Poté politiku opustil, loni se neúspěšně pokusil o comeback jako celostátní lídr Strany práv občanů (SPO). Je stoupencem prezidenta Miloše Zemana. Zeman mu v roce 2015 udělil medaili Za zásluhy.
"Moje účast v politice mě naplnila hlubokou skepsí, že to tu nedopadne dobře. Musí to skončit masakrem," řekl už před lety. "Jsem militantní demokrat, který má co dělat, aby se neproměnil v kryptomonarchistu," charakterizoval kdysi Ringo své politické ustrojení.
