Literatura
Günter Grass. Kontroverzní "živé svědomí" Německa
14.10.2017 13:23
Pro řadu Němců představoval spisovatel Günter Grass bezmála samostatnou kulturní a intelektuální instituci. Jako glosátor společenského a politického dění často kritizoval tendenci Němců zapomínat na nacistickou minulost, za což si vysloužil pověst "živého svědomí Německa". O to větší šok Grass vyvolal, když se v roce 2006 přiznal, že za druhé světové války sloužil v jednotkách Waffen-SS. Od narození autora slavného Plechového bubínku a nositele Nobelovy ceny za literaturu uplyne 16. října 90 let.
Mnohavrstevný příběh podivínského Oskara Matzeratha, který se jako dítě rozhodl přestat růst a může proto nahlížet do světa dospělých z nezvyklé perspektivy, uchvátil v roce 1959 čtenáře na celém světě. A to navzdory tomu, že literární kritici román Plechový bubínek zpočátku nijak nešetřili. Grassovo průlomové dílo, popisující nacismus a válku v maloměšťáckém prostředí, bylo považováno za významný milník německého vyrovnání s minulostí. Jeho filmová verze získala v roce 1979 také Oscara za nejlepší zahraniční film.
V Plechovém bubínku, podobně jako v novele Kočka a myš (1961) a románu Psí roky (1963), které dohromady tvoří takzvanou Gdaňskou trilogii, ožívají pod Grassovou taktovkou jeho nezaměnitelné postavy a postavičky - většinou malí lidé, čelící velkým světovým dějinám. Lidé, kteří jsou často zbabělí, bojácní nebo skrytě násilní, ochotní slepě následovat jakoukoli ideologii či autoritu. Nejdůležitější je pro ně jejich každodenní idylka, protkávaná drobnými radostmi a malichernými spory, která nenávratně mizí ve válečném víru.
Inspiraci pro svou trilogii čerpal Grass z prostředí pobaltského a dnes polského Gdaňsku, ve kterém se v roce 1927 narodil a kde také vyrůstal. Jeho matka byla katolička kašubsko-polského původu a otec německý protestant. Na živobytí si rodina vydělávala provozováním koloniálu. Grass se jako gymnazista přihlásil k dobrovolné službě v armádě - jako mnoho mladíků podlehl svodům nacistů, částečně se prý i snažil uniknout ze stísněného rodinného prostředí.
Stal se pomocníkem u protiletadlového dělostřelectva a v listopadu 1944 byl jako sedmnáctiletý převelen k Waffen-SS. Na samém konci války utrpěl Grass zranění a léčil se v Mariánských Lázních. Poblíž města jej na jaře 1945 zajali Američané. Po svém propuštění se živil jako dělník a horník, pracoval v kamenictví. V letech 1948 až 1956 studoval v Německu sochařství. Koncem 50. let žil Grass v Paříži, léta šedesátá strávil v Berlíně. Do úspěchu Plechového bubínku vydával spíše básně a drobné prózy, vystavoval také plastiky a grafiky.
Od poloviny 60. let se Grass výrazně politicky angažoval. Zapojil se do aktivit německé sociální demokracie (SPD) a ostře kritizoval nesvobodné poměry za železnou oponou. Z roku 1966 pochází také jeho nejznámější drama Plebejci zkoušejí povstání, reagující na události v NDR 50. let. V roce 1968 byla publikována Grassova korespondence s českým spisovatelem Pavlem Kohoutem o vývoji kolem Pražského jara. Za takzvané normalizace v Československu literát dál podporoval režimem pronásledované autory.
Po pádu berlínské zdi se Grass jako jeden z mála jednoznačně vyslovil pro konfederaci obou německých států a ostře kritizoval sjednotitelskou politiku kancléře Helmuta Kohla. Varoval dokonce, že jednotné Německo bude "nestvůrou" a "noční můrou". Tyto výhrady zazněly i v jeho rozporuplném románu Širé pole z roku 1995. Kontroverze Grass vyvolal také novelou Jako rak (2002), která pojednává o zkáze uprchlické lodi Wilhelm Gustloff na sklonku války.
Největší poprask však způsobila spisovatelova autobiografie Při loupání cibule z roku 2006, v níž se Grass přiznal ke členství ve Waffen-SS. U věčně moralizujícího autora, který celý život tvrdil, že "kdo mlčí, je vinen", zapůsobila tato informace jako bomba. Za to, že se ke členství v SS přiznal až po 61 letech, si vysloužil ostrou kritiku.
V posledních letech se Grass svými nonkonformními názory opakovaně dostal do centra pozornosti nejen německých médií. Na jaře 2012 vzbudil kontroverzi svou básní v próze s názvem Co musí být řečeno, ve které označil Izrael a jeho údajný jaderný arzenál za hrozbu pro světový mír. Část kritiků označila báseň za antisemitskou a nenávistnou. Izraelská vláda zakázala Grassovi vstup do země a od spisovatele se distancovali i němečtí sociální demokraté.
Kromě psaní, které mu v roce 1999 vyneslo Nobelovu cenu, se Grass věnoval také výtvarnému umění. Vedle grafiky se proslavil i svou sochařskou tvorbou. Spisovatel byl čestným členem českého centra PEN klubu a prvním laureátem Ceny Karla Čapka.
Grass zemřel 13. dubna 2015 ve věku 87 let.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.