Hroši v teplácích: sladké ostalgické mámení ROH
30.05.2010 13:00 Původní zpráva
Symbolicky o volebním víkendu má na obrazovce České televize premiéru nový, velmi mrazivý dokument o novodobých vyznavačích rekreací ROH a ctitelích starých socialistických časů.
Sladké mámení aneb Dovolená ROH jako tenkrát režiséra Zdeňka Jiráského je film, který mate tělem. Tváří se v podstatě jako komedie a velkou částí publika tak jistě bude vnímán - zároveň je to ale velmi mrazivá výpověď o nemalé části české společnosti.
Na předpremiéře v pražském kině Oko se před pár dny sešli i hrdinové filmu - účastníci dovolených, které v tatranském hotelu Morava přesně podle dávné odborářské předlohy organizuje jakási cestovka.
Nechybí tu ranní organizované rozcvičky, večerní organizované zábavy s oplzlými hrami pro podnapilé účastníky či organizované výlety po okolních kopcích, a dokonce i organizované brigády.
Všechna ta organizovanost účastníkům očividně vyhovuje, ve filmu se opakovaně vyjadřují v tom smyslu, že právě bezbřehost a přílišná svoboda na novodobých dovolených - a nejspíš i v novodobých životech - je znejisťuje.
Jistota, kterou hledají ve světě ostalgie, připomíná ty tzv. jistoty, které jim nabízel Jiří Paroubek ve své předvolební kampani. Netřeba prohybovat o tom, že účastníci podobných nostalgických rekreací se rekrutují právě z řad voličů ČSSD či KSČM - konfederaci politických vězňů tu jeden z účastníků zájezdu neváhá pohrdavě označit za úderku, všichni společně reptají, že dříve bylo líp, a zpíjejí se do němoty, aby zapomněli, že se nepíše rok 1980.
Pro účastníky zájezdu shromážděné na předpremiéře byl pohled na ně samé kupodivu velmi zábavný. V sále se plácali do stehen a pochechtávali při pohledu na to, jak jejich obtloustlé postavy ve vytahaných teplácích nemotorně cvičí na organizovaných rozcvičkách či se ohmatávají při organizovaných večírcích.
Na plátně (a televizní obrazovce) ze všeho nejvíce připomínají hrochy - a podobnost jejich postav s postavami (post)komunistických funkcionářů jistě není náhodná.
Pro nezúčastněného, neostalgického pozorovatele je ale zážitek z filmu Sladké mámení o dost mrazivější. Sledovat své starší spoluobčany, kterak nadšeně juchají o tom, že dříve bylo líp, a nadávají na poměry zklamaní porevolučním vývojem, je vlastně stejně zoufalé jako sledovat Paroubkovu předvolební kampaň.
Podobné zážitky upomínají na to, že v Česku žijí lidé, kteří jsou tak zoufale nespokojeni s dneškem, že se upínají k době nesvobody - a navíc i k oné nesvobodě, k oné organizovanosti, kterou nadšeně vyhledávají alespoň při podobných zrůdných rekreacích. Toto už není jen ostalgie, toto je memento, že hroši v teplácích stále žijí. A je jich víc, než bychom si mysleli.
Film Sladké mámení aneb Dovolená ROH jako tenkrát režiséra Zdeňka Jiráského uvede ČT2 v neděli 30. května v 20 hodin v rámci večeru na téma Kreace rekreace.
Foto: Česká televize.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.