Britský talent
Amy Winehouseová vrátila soulovou hudbu na výsluní

Ve druhé polovině nultých let znal Amy Winehouseovou celý svět a její hudba, kterou si i sama psala, zásadně proměnila zvuk té doby. Hubená holka s výraznými očními linkami a havraními vlasy prodávala miliony svých desek Back to Black a Frank a fascinovala svým hlasem i životním stylem ve stylu drogy, alkohol a divoké lásky. Janis Joplinová své doby za něj před pěti lety, 23. července 2011, zaplatila daň nejvyšší.

Její zásadní album Back to Black udělalo z Amy celoplanetární fenomén a posbíralo pět cen Grammy. Nenápadná nahrávka plná silných melodií se stala mezníkem ve vývoji populární hudby začátku jedenadvacátého století. Soulová hudba byla díky ní naráz znovu v kurzu.

Díky téhle drobné, věčně podnapilé holce z Británie, která se zhlédla ve staré muzice a dokázala jí dát současnou tvář, chtěl soul po letech útlumu od dob slavné éry amerického vydavatelství Motown zase poslouchat a hrát kdekdo.

Při tvorbě tohoto alba z roku 2006 Amy nepila a do svých písní ukládala svou zkušenost s lehkostí, přímostí a výstižností: "Hodím to na papír, přidám muziku a je mi líp. Z ošklivého se rodí hezké."

Ve velkém hitu tohoto alba s názvem Rehab zpívala výsměšně: "Chtěli mě dostat na odvykačku, ale já řekla ne, ne, ne," byť tento první pokus o detox ji ještě mohl zachránit. A z jejích "ne" v refrénu se stala krutá životní filozofie, která ji nakonec zahubila.



Ohromující hlas měla tato dívka ze židovské rodiny ze severního Londýna (narozená 14. září 1983) už od mládí - jednou na oslavě narozenin kamarádky zazpívala Happy Birthday tak vyzrále, že všichni zkoprněli.

Zpočátku vystupovala i na jazzových pódiích: stylově tam patřila a hraní v malých klubech jí nesmírně vyhovovalo.

V roce 2003, kdy debutovala deskou Frank, se jí ptali, zda si dokáže představit, že by mohla být někdy slavná: "Řekla bych, že slavná nikdy nebudu. Zbláznila bych se z toho," řekla tehdy upřímně.

Krize z dětství

V příčinách jejího pozdějšího pádu hrál patrně velkou roli její otec, londýnský taxikář, který od rodiny odešel, když bylo Amy devět, a vrátil se k dceři, když se stala celebritou. Nikdy pak už nenašla vyrovnaný vztah k mužům.

Crack, kokain a heroin vnesl do jejího života Blake Fiedler: hubený chlapík bez charismatu, kterého s Amy spojovaly deprivace z dětství.

V krizi po albu Back to Black začala Amy používat přehnané líčení, zvětšila si účes do "včelínu" a pokryla si ruce a výstřih tetováním.

A propadla se do spirály recidiv. Svoji roli v ní sehrál i její pozdní manažer a zároveň koncertní promotér Raye Cosbert, který měl zájem na tom, aby Amy vystupovala i v době, kdy nebyla ve formě. Tak tomu bylo i na jejím posledním koncertě v Bělehradě, kde skoro nemohla zpívat, pár týdnů před svou smrtí.

Onoho 23. července 2011 byla nalezena mrtvá ve svém domě v Londýně. Podle soudního lékaře měla v době smrti v krvi 4,16 promile alkoholu.

V prosinci 2011 jí posmrtně vyšlo album pojmenované Lioness: Hidden Treasures (Lvice: Skryté poklady), které obsahuje 12 dosud nevydaných písní i zbrusu nové kompozice.
V minulém roce zmapoval její život zdařilý dokument Amy britského režiséra Asifa Kapadii, který byl uváděn i v českých kinech. Snímek sestavený převážně ze soukromých fotografií a domácích videí výstižně zachycuje kontrast mezi věčným "holčičkovstvím" Amy a její "starou duší" s dospělým hlasem.