V sobotu večer se rozletěli Andělé z ostravské ČEZ Arény ke všem vítězům jednotlivých kategorií a diváci ČT měli možnost poznat to, co bylo podle Akademie populární hudby v roce 2006 nejzajímavější a nejlepší. Vítězila jména osvědčená a očekávaná, ale stejně tak došlo i na několik překvapivých výroků. Daleko za snahou hlasujících o alespoň částečnou progresi a hledání něčeho současného mezi většinou frigidní českou hudební scénou však zůstal výběr interpretů, kteří na ceremoniálu vystoupili, a jeho celková provinčnost.
Jako marnost působí nečekaná (a velmi zasloužená) vítězství skupin Wohnout nebo Gipsy.cz v kategoriích Album roku – rock respektive Objev roku, když na předávání cen tyto skupiny nemohou zahrát. A hlavně, když místo nich vystoupí Olympic či Janek Ledecký. Kdy konečně dostanou na pódiu prostor například zástupci stále populárnější hiphopové scény? Průvodce večerem Richard Krajčo hned na začátku říkal něco o tom, že „jsme se tady všichni sešli, abychom se dozvěděli, co se stalo nového v hudbě v roce 2006“. Proč tedy nepokročit od slov k činům?
Ceremoniál tvůrci pojali jako připomenutí všemožných hudebních pořadů, které ČT vysílala. Mnoho z jejich moderátorů se objevilo i na scéně letošních Andělů jako aktivní Krajčovi pomocníci. Richard Krajčo byl totiž se svou skupinou Kryštof nominován hned čtyřikrát. Toto úskalí se pořadatelům podařilo celkem s přehledem překonat a podobně se Krajčo vypořádal i se svou moderátorskou rolí. Pár nepodařených vtipů mu lze jistě odpustit. Někteří pomocníci svou úlohu zvládli výtečně (M. Žbirka), někteří s rezistencí sobě vlastní (M. Hrdinka) a někteří prostě měli být ten večer radši někde úplně jinde (A. Juchelka).
Zpěvačkou roku se stala Anna K., Zpěvákem roku Matěj Ruppert a Skupinou roku Kryštof. Ten získal ještě další dva Anděly za Skladbu roku a Album roku – pop and dance. Naprosto po zásluze. Skupina patří ve svém ranku k těm nejlepším a loňské album Rubikon je skutečně povedené. Kryštof tedy byl zaslouženě hvězdou večera a Richard Krajčo získal málem korunu pro hudebního krále ČR roku 2006. Tu na poslední chvíli uchvátil Jarek Nohavica, který se stal rozhodnutím diváků Hudební osobností roku 2006. Všechny oceněné však zastínilo uvedení nedávno zesnulého Karla Svobody do Síně slávy a hlavně vystoupení jeho ženy Venduly.
Hudba včera večer prostě vyhrát nemohla. Zato se diváci dočkali mnoha upozornění na budoucí turné či ostatní aktivity vystupujících, častých díků pořadatelskému městu a několika skutečně tristních „hudebních“ příspěvků. Korunu tomu nasadila Lucie Bílá, která během chvilky stihla převzít v zastoupení cenu za DVD roku, upozornit na svoje divadlo a za pár desítek minut předvést jeden z nejhorších pěveckých výkonů večera ve svém největším hitu Láska je láska. A navíc při svém hysterickém jekotu trochu pozapomenout text.
Jaroslav Uhlíř s údivem zjistil, že mu funguje mikrofon, Aneta Langerová předvedla zbrusu nový účes a píseň, která se bohužel nijak neliší od jejího dosavadního bezpohlavního repertoáru. David Koller se snad pokoušel podobat Stingovi, jinak se baskytara v jeho rukou dá těžko vysvětlit. Pár metrů za ním totiž na stejný nástroj hrál baskytarista jeho skupiny Marta Minárik. O vystoupení Ladislava Křížka a jeho obnovené (proboha proč?) skupiny Kreyson spolu s německou heavymetalovou zpěvačkou Doro Pesh je možná lepší pomlčet. Do roku 2007 se opravdu nehodí.
Ale něco se určitě povedlo. Příjemně překvapila mladičká Ewa Farna. Vystoupení Jany Kirschner všechna ostatní převyšovalo rozdílem několika tříd. To bylo jediné skutečně současné a hlavně vynikající představení, které sobotní večer nabídl. Celé udílení cen příznačně završilo podivné vystoupení podle pořadatelů největší hvězdy večera bubeníka Alana Whitea a jeho bandu. Kdeže jsou časy R.E.M.…
Potutelnou shodou okolností sobotní vydání jednoho deníku nabídlo článek o úpadku tradičních vesnických zábav a veselic. Není třeba se strachovat, jak je vidět, tak se často podobné akce dostanou i na obrazovku veřejnoprávní televize. Jinak než provinční zábavou se totiž přenos nazvat nedá, přestože při něm občas místo pobaveného úsměvu přecházel mráz po zádech.
Autor: Michal Pařízek
Foto: Tomáš Nosil
