Druhá kultura
Atentát na underground po 40 letech: Bojanovice podruhé

Zakázaný koncert v Bojanovicích změnil před čtyřiceti lety chod českých dějin. Policie po něm zatkla devatenáct lidí a chystala monstrproces, který měl umlčet český underground. Místo toho ale pomohl ke vzniku Charty 77. Zestárlé máničky se nyní rozhodly zahrát znovu - přímo na místě činu.

"Cílem undergroundu u nás je vytvoření druhé kultury. Kultury, která bude nezávislá na oficiálních komunikačních kanálech a společenském ocenění a hierarchii hodnot, jak jimi vládne establishment." (Ivan Martin Jirous, Zpráva o třetím českém hudebním obrození, v Přešticích u Plzně, 11. 7. 1975)

Pomalá lokálka z Prahy se skřípěním zastaví a na nástupiště ozářené jedinou lampou vystoupí různorodá skupina lidí, kteří se navzájem vůbec neznají - postarší paní s rozverným výrazem a holčičími culíky, muž v džínové bundě s načesanými vlasy po pás, mladý pár s batohem, který se kolem sebe nejistě rozhlíží. Všechny spojuje jasný cíl - dostat se z potemnělé vlakové zastávky přes kopec do bojanovické hospody. Za půl hodiny začíná výroční koncert undergroundových legend, a to v tomtéž sále jako před čtyřiceti lety. "Kdo má baterku, ať jde v čele," ujme se paní s culíky bez ptaní vedení skupiny. Dosud cizí lidé se spořádaně seřadí a společně vykročí do strmého srázu....

Na původní koncert, známý jako Druhý festival Druhé kultury, se v podvečer 21. února 1976 sjíždělo po stejné trase jako dnes okolo čtyř set nekonformních jedinců z celé republiky. Šlo o přísně utajovanou akci převlečenou za oslavu svatby Ivana Martina Jirouse neboli Magora, guru českého undergroundu. V na první pohled nevinné venkovské hospodě třicet kilometrů za Prahou měly společně zahrát kapely Plastic People of the Universe nebo Umělá hmota, které jinak vystupovat téměř nesměly.

Podle normalizační doktríny totiž dlouhovlasí muzikanti kazili mládež a představovali jeden z mála projevů svobody v normalizovaném Československu, jenž mohl diktaturu nebezpečně podrývat v základech. Komunistický systém je stále neměl pod kontrolou.

Prominentní máničky

"Přestože je Pavel Zajíček léčen na schizoidní psychopatii, stěhuje se z Prahy a přijíždí na zámek. Má břitké pero a Jirousovi se velice hodí. Vmžiku sepsal nové nekonformní dílko - Bratři a sestry, buďte volný. Volný v lásce a sexu. Oddejte svou duši ďáblu." (Atentát na kulturu, Československá televize, 1977)

Setmělé Bojanovice nevykazují v sobotu večer skoro žádné známky života. Do ulice svítí z oken blikající televize, venkovské ticho prořezává pouze občasné zavytí psa a dunivý basový rytmus sálající z místní hospody, připomínající tlukot srdce v uspaném těle. "Nazdar, ty starej náčelníku," objímá u vchodu nově příchozího kamaráda František "Čuňas" Stárek, hlasitý muž v jižanském klobouku, moderátor dnešního večera. V civilu ctihodný badatel Ústavu pro studium totalitních režimů a bývalý vydavatel samizdatového časopisu Vokno.

Prominentních tváří je v hospodě plno. Se zamlklými členy skupiny Plastic People of the Universe sedí bývalý vicepremiér Saša Vondra, nahrbený u piva a v zelené bundě podobné té, jakou nosíval v dobách disentu, když dělal manažera skupině Národní třída. Naproti posedává zpívající evangelický farář a pozdější senátor Svatopluk Karásek, který Bojanovice pro český underground objevil. V sedmdesátých letech pár desítek metrů odsud pravidelně kázal, vesnici důvěrně znal a pochopil, že zdejší hospodský sál by mohl být pro neoficiální koncert ideální. A tak ho kdysi Jirousovi doporučil. Dnes večer ovšem sám hrát ani zpívat nebude. Ani moc nemluví. Před pěti lety prodělal mrtvici, stejně tak frontman skupiny DG 307 Pavel Zajíček, který sedí důstojně vzpřímený a upíjí červenou limonádu. Na otázku, kdy začne hrát, odpoví stroze: "Nevim." Provozní detaily ho v tento večer očividně nezajímají.

"Dnes večer jsme se tady sešli a nemusíme mít strach," uvádí koncert z pódia Stárek. Většina osazenstva sice vypadá jako na jakémkoli jiném rockovém koncertě, ale stále je pod pódiem k vidění několik skutečných mániček připravených se odvázat. "Hraj, vole!" zařve ochraptělým hlasem místní opilec a hlasitě mlátí půllitrem o stůl. Mezi stoly prochází starosvětský číšník ve stříbrné vestičce s motýlkem a soustředěně sbírá odložené půllitry. Show začíná.

CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V NOVÉM ČÍSLE ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYŠLO V PONDĚLÍ 22. ÚNORA.