Atomy duše i sametově tiché tanečky

Kultura
27. 4. 2014 18:30
Hudební tipy.
Hudební tipy.

Zavedená jména to nikdy nemají lehké - splňovat očekávání je vždycky těžší než překvapovat poprvé. Zároveň se jim ale nabízí možnost vyhnout se chybám z minulosti a posílit to nejlepší, čím se zatím povedlo zabodovat. Při dobré konstelaci a formě tak lze nastavenou laťku nejen neshodit, ale i třeba mírně pozdvihnout.

 

Ohm Square: A Curious Place Between Souls and Atoms (Starcastic / Deadred)  https://itunes.apple.com/cz/album/curious-place-between-souls/id828584003

Lepší slovo než poněkud otřepaný slangový výraz "vyklidněné" u nové nahrávky Ohm Square jen těžko hledat. A nejen to. Dnes už jen dvojice s pátou studiovou nahrávkou potvrdila to, co u předchozích dvou, tápajících ve snaze objevit jiný pop, nebylo příliš patrné: tedy kudy má směřovat dál poté, co boom elektronické taneční scény, který je zrodil, definitivně opadl a s ním i masový zájem posluchačů. Výsledkem je nalezené místo a užívání si dobyté pozice.

Obal novinky Ohm Square je stejně nekonkrétní jako její obsah.Navzdory přechodu k nezávislé značce Starcastic Charlotte Fairman a Jan Čechtický (na polovině skladeb se podílel i jejich koncertní host Mirek Lacko) a navázání na loňské EP  nebojácně směřují přesně kamsi mezi zvukové experimenty a podmanivé, snové melodie, akceptovatelné i pro popové publikum. Elektronické beaty tu jsou opět výrazné a dominantní, a představují dobrou opozici přesvědčivému hlasovému projevu frontwoman Charlie One.

Albu se podařilo úspěšně spojit bezstarostnou atmosféru a dotažený zvuk i aranže, které nepůsobí plytce a dávají posluchači možnost objevovat a zároveň nechávají vyniknout vypiplané detaily. Krásně je to slyšet na úvodní pasáži skladby Vampires, nabízející až hříšnou myšlenku, že by to fungovalo i bez zpěvu, aby se vzápětí ukázalo, že s ním je to ještě o level lepší.

Ohm Square si vždy libovali v hlubokých a temných basech, hravých rytmech i vokálu, využívajícím jak soulové barvy, tak r´n´b  feeling. Toho všeho se posluchači dostane do sytosti. A občas dojde i na jiné vlivy: v Numb to the Gum například až rockový drive. U nahrávky se dá stejně tak dobře relaxovat, jako nechat, aby vybudila i skryté emoce. A jestliže někde zní až lacině a podbízivě (Sweet Love), můžete si být jisti, že jinde to zas bohatě vynahradí.

Ohm Square už tvoří jen Jan 2 a Charlie One.Pokud bychom chtěli hledat negativa, nabízí se jediné: ze tří skladeb loňského EP najdeme na albu znovu dvě. A třetí ve formě remixu. Což skutečně zrovna nesvědčí o nadměrné autorské potenci či úctě k věrným fanouškům. Vyvažuje to pestrost, nadhled a hlavně dobrý pocit z kapely, která dozrála od efektní leč nepříliš původní módní reakce na zahraniční dění přes pokusy o bezpohlavní mainstream konečně k vlastní tváři.

 

Republic of Two: Silent Disco (Massimo rec.)  
http://bandzone.cz/republicoftwo

Ačkoli se s formací Republic of Two dostali Mikoláš Růžička a Jiří Burian mnohem dál, než kamkoli dříve se vším, čemu se předtím věnovali, až obdivuhodně lehce ho na čas uložili k ledu a věnovali se jiným (vesměs sólovým a  vesměs ne tolik úspěšným) projektům. Třetí album je tak v pozici comebacku, který by už navíc měl být ráznou odpovědí všem, kteří prvotní tvorbu jejich dua odzívli jako lacinou kopii severských kapel v čele s Kings of Convenience.

Třetí album si s country pohrává i na obalu.Prvotní, čím může deska překvapit, je fakt, že název ani trochu nemystifikuje. Dvojice (na koncertech prý ji opět bude doplňovat několik hostů, včetně nové bubenice Lenky Dundrové, známé z doprovodu Debbi nebo Never Sol) tentokrát ustupuje od předchozího pop-folku, věnuje větší důraz na elektronické smyčky a rytmy, a přestože si zachovává dřívější křehkost, zvukově i náladově je mnohem barevnější. V Me and My Regret se dokonce otře o dnes stále oblíbenější vlnu alternativní country.

Potlačit se mimochodem podařilo i  úlisnost, s jakou byly původní písně označovány jako vhodné pro romantické holky a "kluky, co chodí s klukama".  Přesto tu stále figuruje důraz na procítěnost, romantiku i  vstřícnost posluchači. Namísto experimentů je z nahrávky patrný  důraz na vyrovnanost i dotaženost aranžmá. Posun se tak určitě vydařil: novinka jen těžko zapudí původní příznivce, ale zároveň má potenciál ulovit nové.

Jestli zůstalo něco z negativ, tak je to určitě určitá ukňouranost mnohých skladeb, afektovaně přehánějících melancholickou náladu. What If nebo Needle In The Hay tak mají oproti nezpívaným pasážím alba jednoznačný handicap - škoda, že se i v tomhle tvůrci neuhlídali.  Protože jestli může kapele něco opravdu uškodit, tak je to stylizace do polohy emotivních vyděračů. Začátek skladby Trust mimochodem zní skoro jako klavírní doják v podání Hugha Granta ve filmu Hudbu složil, slova napsal.

Republic of Two jsou odrazem přátelské spolupráce.Album má zkrátka svá silná místa spíš v první polovině. Promise zní jako příjemný letní vánek, nevnucuje se a nepředstírá, Fire In Me počítám zas bude fungovat koncertně díky skvěle vymyšleným zpěvům i tomu, jak využívá gradaci.  Cold Hands, Warm Heart ukazuje cestu - s pouhým pološepotem se dá tajuplná atmosféra vystavět mnohem účinněji než s sebevětší plačtivostí. Ale i přes všechny výtky je slyšet, že s nahrávkou si ve studiu tvůrci vyhráli a dokázali se poučit z minulých chyb. Přes několik slabších míst tak jde o zatím nejlepší studiovou kolekci, která jasně překonává jak svěží debut, tak i o něco vyčpělejší a ve schématech se opakující "dvojku". Zdá se, že Republic of Two přece jen ještě neřekli všechno.

Autor: Antonín KocábekFoto: archiv

Další čtení

Před Rudolfinem otevřou scénu ke zhlédnutí úvodního koncertu Pražského jara

Kultura
11. 5. 2025

Nový provozovatel zahájí zkušební provoz letního kina v Olomouci

Kultura
9. 5. 2025

Zemřel Jiří Bartoška

Kultura
8. 5. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ