Black Dice: Nejsme jen příjemný výplach mozku

Brooklynská trojice Black Dice patří mezi klíčové představitele současné experimentální hudby a ve středu 22. dubna se na festivalu Stimul představí v roli předskokana kapely Butthole Surfers. V rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ vysvětluje Aaron Warren filozofii kapely, která jim velí vydat se s každou deskou do jiných zvukových teritorií.

Black Dice působí v newyorském Brooklynu, který je nejen poslední dobou epicentrem zajímavé hudby. Jakou roli hraje New York a Brooklyn speciálně ve vaší tvorbě?
New York je vzrušující město k životu. Žije tam spousta kreativních mladých lidí a děje se tam mnoho věcí - od světa módy přes výtvarné umění nebo film až k hudbě. Čtvrť v Brooklynu, kde bydlíme my, je místo s nejnižšími nájmy a vytvořilo se tam něco jako umělecká komunita mladých lidí. Máme štěstí, že můžeme být její součástí.

Jak je to v New Yorku s fanoušky?
Lidi hodně chodí na koncerty, to je pro muzikanty hrozně důležité. V Americe to není samozřejmost, žil jsem nějaký čas v Los Angeles a tam je to trochu jiné. Není ani tak důležité, jak velké je město, ale jestli jsou tam lidi, pro které nová hudba něco znamená.

Když jsem dělal rešerši pro tento rozhovor, našel jsem kdesi jeden starý článek s názvem: Black Dice - A really satisfying mind-fuck (velmi příjemný mozkový výplach). Docela mi to sedí na vaši hudbu, v níž jako kdyby se spojovaly elementy slasti i bolesti zároveň.
Nemyslím si, že bychom jako kapela pohlíželi na naši hudbu jako na nějaký mučící prostředek! Používáme určitě občas extrémní estetiku, která ale může být opravdu krásná. Vždycky jsme se snažili pohlížet na hluk jako na něco pozitivního a nechtěli jsme posluchače děsit. V naší muzice se můžou vyskytnout nějaké nepříjemné zvuky, ale skladby jsou postavené na rytmech a melodiích, které by měly posluchače zaháčkovat, spíše než odradit.

Black Dice už se na scéně pohybují více než deset let a za tu dobu vás novináři spojovali s disco-punkovým revivalem i noiseovou scénou. Je nepředvídatelnost základním stavebním prvkem vaší hudby?
Asi to souvisí s tím, jak Black Dice fungují. Nahrávka je vždycky shrnutím nějaké doby, po kterou tvoříme, a když vyjde, tak se něco uzavře. Většinou se pak snažíme vydat jiným směrem.

Neodrazuje to fanoušky?
Baví nás hrát si s jejich představami. Když jsme byli v počátcích něco jako hardcoreová kapela a udělali jsme radikální změnu směrem k improvizaci, bylo to pěkné 'fuck you' všem pravověrným fanouškům na HC scéně, kteří od nás chtěli slyšet krátké, úderné tracky. Když potom s albem Beaches & Crayons přišly východní motivy a flétny, zase jsme ukázali prostředníček všem, kteří si mysleli, že nás už mají přečtené. A funguje to i s labely. Lidi si myslí, že když je na desce logo vydavatelství DFA, musí to být něco tanečního.

V posledních měsících se kapely, s nimiž jste často spojováni - Animal Collective a Gang Gang Dance - dočkaly masivního úspěchu u kritiky a následně i poměrně vysokých prodejů. Jaký to je pocit, vidět je na obálkách časopisů?
My se s těmi kapelami známe už roky a je hodně příjemné, že se dočkaly uznání. Každý úspěch, který zasáhne někoho z našich přátel, je pozitivní i pro nás. Znamená to, že naše scéna někoho zajímá, což je u experimentální hudby zcela klíčové.

Myslíte si, že žijeme v dobrých časech pro experimentální hudbu?
Jisté je, že vzniká spousta poutavé hudby, která není nutně experimentální, ale má v sobě prvky avantgardy. I v rádiích se dneska hraje spousta věcí, které by dříve určitě byly zařazovány do kategorie experimentální hudby. Jedním příkladem je mainstreamový hip hop, ve kterém jsou často slyšet pěkně extrémní věci, jiným třeba reklama, kde se často dají zaslechnout novátorské postupy. V tomto ohledu jsou to určitě pro experimentální hudbu dobré časy. Zároveň si ale pořád myslím, že skuteční inovátoři zůstanou vždy v undergroundu.

V Praze vystoupíte před Butthole Surfers. Dají se vystopovat nějaké společné prvky mezi vámi a kapelou, která pochází z předchozí generace americké alternativy?
Pro mě je to jednoduché - vyrostl jsem na Butthole Surfers. To, co dělám s Black Dice, zní jako hudba někoho, kdo od svých patnácti let poslouchal všechny desky Butthole Surfers. Určitě jsme od nich přejali minimálně to, že si děláme, co chceme.

Proč má podle vás tolik kapel ve svém názvu slovo Black?
(Smích) Asi to má evokovat někoho, kdo zní tvrdě. Jo a hodně kapel má ze stejného důvodu v názvu slovo Wolf. Takže kdyby někdo chtěl pojmenovat kapelu, která by měla vypadat fakt pořádně tvrdě, tak Black Wolf je ideální jméno.

Předpokládám, že k tomu patří taky černé oblečení. Chodíte v černém?
V New Yorku chodí všichni v černém!