V dnešních hudebních tipech je k nalezení společné EP (které má ovšem i digitální verzi ve rozsahu alba) skupin The Mood a My Dead Cat. A jejich odvrácený pól představuje ambientní debut projektu Roman Empire. Dvě tváře menšinové hudby se mohou doplňovat, stejně tak jako mohou znamenat dva odlišné pohledy. Záleží jen na otevřenosti posluchače.
The Mood / My Dead Cat - EP (H.A.N.D. / Samuel)
O tom, že se již delší dobu vrací do obliby formát vinylové desky, si už cvrlikají i ptáci na střechách zrestituovaných domů, nicméně malé, sedmipalcové kotoučky, jsou stále k vidění spíš sporadicky. Na druhou stranu pro některé interprety nejsou ničím staronovým, protože se u nich ta láska k otáčejícímu artefaktu nikdy nevytratila. Nové, společné „ípíčko" dvou moravských kapel na červeném vinylu, je právě ten případ.
The Mood z Babic u Uherského Hradiště nejen nejsou na domácí indie scéně nijak neznámí, ale naopak patří k tomu nejlepšímu. Pro ty, kteří je mají naposlouchané tak nejspíš dvě k post-rocku inklinující skladby, kterými jsou zastoupení na aktuálním titulu, nejsou ničím překvapivým. Stejně jako předchozí čtyři alba skupiny nabízejí emocemi překypující, náladotvorný rock s naprosto přesnými rytmickými zlomy, jedovatě ostrou a řezavou kytarou a bzučícími klávesami.
Obdivuhodné je, jak do svého spletitého světa, kde hudba funguje stejně jako 
psychedelické obrazce v experimentální projekci, dokáží posluchače vtáhnou. Go On je sebevědomá výpověď, Ask Yourself pak určité zklidnění po až hysterickém ataku. Pitvání je ovšem trapné - podobné nahrávky samy naléhavě křičí o pozornost. A vzhledem k důmyslným propletencům nápadů i suverénnímu podání není důvod ji neposkytnout. Optimismus, jak když vás malé dítě vezme za ruce a donutí skákat s ním. Krátce po vydání ovšem sestavu opustila hned polovina sestavy, klávesista a bubeník, takže bude zajímavé sledovat, jaký to bude mít pro hudbu The Mood dopad.
My Dead Cat z Brna jsou o poznání méně originální i komplikovaní, než jejich aktivnější kolegové, ale pořád to vůbec neznamená jen průměr. I jejich strana desky nabízí celkem výrazné melodie, post-punkově rozostřené, méně naléhavosti, a o to víc nervního zpěvu. Adjektivum „špinavý" začíná být u rocku poněkud zprofanované, ale k téhle partě sedí.
Jestliže The Mood znamenají přelévání spojených nádob smutku a optimismem načichlé naděje, My Dead Cat jsou zase více uvolněnější, tak nějak radostní a nic neřešící. Nebýt občas až punkově uřvaných vokálů, mohla by jejich hudba být označena až za taneční. 
Navíc ačkoli pětici jen pouhé fotky usvědčují z toho, že teenagerské časy už mají dávno za sebou, soudě podle obou skladeb neztratili ani po letech mladistvou rozjívenost a rozpustilost. A ještě jedna poznámka pro všechny, kteří si dosud nepořídili gramofon: Každá deska obsahuje kód pro digitální mp3 download, na kterém je kromě zmíněných čtyř ještě dalších šest zatím nevydaných bonusů, takže za cenu EP dostává tak posluchač vlastně regulérní desku. Pokud někdo rád nezávislou scénu, tenhle titul by mu určitě neměl utéct.
Roman Empire - CM úsměvů, CM slz (X Production)
Pod názvem Roman Empire se skrývá sólová tvorba Romana Putnara. Jeho první oficiální album je vlastně retrospektivní, obsahuje tvorbu od doby vzniku projektu v roce 2004, až do roku 2008 (novější nahrávky budou prý v dohledné době k dispozici k volnému stažení z webu), a představuje poklidnou, ambientně zamyšlenou hudbu, dovolující relaxovat ve vlnách rozvíjejících se klavírních motivů, prokládaných elektronickými zvuky a ruchy.
Až na výjimky se vše obejde bez rytmů či tolik módního vrstvení desítek nahraných stop. A ačkoliv název nahrávky působí nejen nejasně (to CM má být římských 900?), ale především značně pateticky, obsah je příjemně intimní, hodně postavený na akustickém zvuku, kde experimenty či elektronika jsou spíše v menšině. Místy je to až minimalistické, na poprvé to může působit hodně unyle a ospale, nenápadně jako obal alba, ale při opakovaném poslechu se odkrývají další vrstvy, probouzejí se emoce a naskakují asociace.
ČTĚTE TAKÉ: Nenápadné srnky a bigbít s folklorní zástěrkou
Plně instrumentální hudbu Romana Empire lze buď ignorovat, a nebo se u ní zastavit. Ale jen těžko je možné ji degradovat na kulisu. Neupoutává sama pozornost, nenabízí ani stopu agresivity, její energie je spíš podprahová. Provokuje fantazii - ovšem pouze tam, kde je co provokovat. Nikdy nebude masově akceptovatelná, ale docela dobře si ji je možné představit ve spojení s výtvarnem, jako součást filmu či jako doplněk recitace poezie. V dnešním světě znamená nejspíš její tvorba pověstný boj s větrnými mlýny, ale výsledek stojí za to
Foto: archiv skupin
