Britští rockeři Van der Graaf Generator stále srší nápady
21.01.2009 09:02
Kultovní art-rocková skupina 70. let Van der Graaf Generator přijíždí poprvé do Česka. Nečekejte přestárlé dinosaury žijící z minulosti. Aktuální nahrávky dávají naději na slušné pódiové jiskření.
Česká koncertní premiéra obnovených Van der Graaf Generator proběhne ve čtvrtek 22. ledna od 19.30 v pražském Paláci Akropolis. Posluchače však nečeká velká neznámá. Čtyři hojně navštívené koncerty už u nás odehrál Peter Hammill, kapelník, zpěvák, multiinstrumentalista a hlavní autor repertoáru Van der Graaf Generator.
Hammillovy básnické výpovědi podpořené pěveckou expresivitou a náladotvorným zvukovým hledačstvím vyzněly přesvědčivě, ať už vystupoval s doprovodnou rockovou kapelou, sám s klavírem a kytarou nebo v duu s houslistou Stuartem Gordonem. Tutéž přesvědčivost lze čekat od znovuspojení jeho dávné kapely.
Generování napětí
Možná si leckdo ze školy pamatuje mezi žáky kdysi populární učební pomůcku. Dvě kovové kuličky, mezi kterými se vybíjela statická elektřina, vyrobená rotováním dvou skleněných disků. Už pojmenování podle vynálezu pana Roberta J. Van de Graaffa (ano, hudebníci jméno vědce zkomolili, přidali r a ubrali f) prozrazuje, že kapela vyšla ze studentského prostředí a nebyla jí cizí nadsázka, byť v textech nastiňoval principál Hammill mnohdy velmi vážná témata.
Současná sestava Van der Graaf Generator |
|
Peter Hammill založil Van der Graaf Generator se svými spolužáky v roce 1967 během studií na Manchester University. Od prvotních blues-rockových a jazzových inspirací se skupina brzy dobrala k rozmáchlým, mnohovrstevnatým skladbám s dominantními klávesami a koloraturou elektronicky zkreslených dechových nástrojů Davida Jacksona. K nejvíce ceněným albům patří The Least We Can Do Is Wave to Each Other (1970), Pawn Hearts (1971) či Godbluff (1975).
Právě díky dlouhým, pečlivě prokomponovaným písním byli VdGG řazeni k art-rocku neboli prog-rocku. Z dnešního hlediska by se k nim však hodila spíše škatulka alternativa. VdGG nepodlehli stadiónovému velikášství Pink Floyd či Yes. Nechtěli udivovat mistrovskými instrumentálními sóly, délku písní zdůvodňovala spíše rozsáhlost textových příběhů a asociačních pásem. Neusilovali o monumentálnost, místo toho se snažili udržet v hudbě vzruch, napětí, experiment. Pro většinové publikum zůstávali příliš komplikovaní, ale dokázali si udržet kultovní statut, věrné, „zasvěcené" publikum.
Třetí znovuzrození
Rovnováha v kapele byla vždy velmi křehká. Hammill poprvé rozpustil VdGG ve prospěch sólové dráhy v roce 1972. O tři roky později skupinu obnovil, druhá reinkarnace přežila do roku 1978. Možnost další existence VdGG Hammill donedávna nepřipouštěl.
Když vysvětloval důvody nečekaného oživení slavné značky v roce 2004, neskrýval Hammill obvyklý černý humor: „Dát se znovu dohromady mě napadlo na pohřbu. Když jsem pozoroval, kolik mých vrstevníků umírá, řekl jsem si - udělejme to teď, nebo to nestihneme nikdy."
Obnovení VdGG mělo být pouze jednorázové. Výborné dvojalbum Present (2005, s jedním diskem písňovým a druhým zaznamenávajícím invenční studiové improvizace) a zdařilé turné přesvědčilo hudebníky k prodloužení spolupráce.
Nevydrželo však „klasické" čtyřčlenné obsazení. Ačkoliv tvůrčí spory bývají prokletím a zároveň výsadou spíše v případě mladých, horkokrevných muzikantů, kvůli hádkám o smyslu a směřování VdGG odešel saxofonista David Jackson. Škoda. Na druhé straně tohle jiskření svědčí o faktu, že muzikantům stále jde o vyjádření a samotnou hudbu, ne o recyklaci minulých úspěchů a pouhý kšeft. Loňské silné album Trisector fungování VdGG jako tria ospravedlnilo. Na rozdíl od „legend", které přežily svoji dobu, lze si v případě VdGG bez ironie přát, ať spolu pánové ještě vydrží.
Foto: Joe‘s Garage, koncertní: Tomáš S. Polívka
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.