Devátého října by bývalo bylo Johnu Lennonovi sedmdesát a dnes, 8. prosince, je to přesně 30 let, kdy ho psychopat, jehož jméno nestojí za to vyslovovat, zastřelil. Takže ačkoliv výběry hitů většinou vznikají z nudných důvodů, ten s názvem Power To The People: The Hits, má naopak smysl nemalý.
Kompilace, ohraničená titulní skladbou a jednou z nejslavnějších protiválečných písní Give Peace A Chance, přesně prozrazuje vývoj Lennona jako autora i interpreta po rozchodu Beatles. Stal se Donem Quijotem, možná trochu naivně, ale přesvědčeně bojujícím za své ideály i proti přesile. Zatímco v textech byl nekompromisní, hudebně se naopak neradikalizoval a zůstal u melodicky vstřícných, popových písniček, což pro předávání poselství rozhodně nebyl špatný nápad.
Podobně jako pro jeho exkolegy - obzvlášť Paula McCartneyho - pro něj konec Beatles zároveň znamenal i konec jakýchkoliv experimentů a progresivity, a jak kolekce dokládá, naopak v textech zůstal věrný ideálům hippies. Hudebně pak výběr dokazuje jeho imunitu jak vůči v první polovině sedmdesátých let masivnímu nástupu hard rockových kapel, mnohem tvrdších oproti svým předchůdcům, tak i vůči proměně někdejších psychedelických part v čele s Pink Floyd směrem k budoucímu art-rocku.
Jak ale samotné písničky i po dlouhých letech prokazují, vůbec to neznamená problém. Autorský cit pro melodie z nich dokázal vykřesat výrazné, i v konkurenci následných desetiletí nezaměnitelné profily, a i když Lennon například nabídl tradiční formát balady, jakou je zde obsažená Jealous Guy, výsledkem není trapný a vlezlý cajdák, ale dojemná, v křehkosti krásná a procítěně intimní záležitost. Není divu, že mnohé zařazené skladby lze bez přehánění považovat za nesmrtelné. Například lepší vánoční 
píseň, než je slavná Happy Xmas (War Is Over) už sotvakdy někdo vymyslí.
Skalní Lennonovi fanoušci budou nejspíš namítat, že se jedná jen o opakování už vydaného (to, že skladby byly remasterovány, už dnes není důvod k pochvale, ale naprostý standard). Samozřejmě lze jako u všech výběrů spekulovat o tom, proč se tu některé písně neobjevily (asi nejen mně tu chybí Working Class Hero), a je škoda, že vydavatelství odbylo booklet jen sympatickou koláží fotografií a nezmohlo se ani na pouhý výčet s daty původních vydání. Přesto jak už bylo výše řečeno - kdy jindy by něco podobného mělo vycházet?
