Domácí hudební tipy
Čekání na apokalypsu a radosti nabuzeného mládí

Dělat hudbu "aby se to líbilo", což je to, čím se obvykle ohánějí komerčně úspěšní interpreti, nebaví každého. Někdy je potřeba prostě něco dělat ze zcela odlišné motivace. I když to třeba může být proti všem trendům a nebo znamenat  fungování v ústraní. Radost je totiž důležitější.

Are You Local?: Waiting For A Blackout (vlastní náklad)  
http://bandzone.cz/areyoulocal?

Kapela, která vznikla restartem a inovací bývalých Slut, legend tvrdého rocku devadesátých let, je tak krásně "de mode", že by se až mohla vystavovat jako exponát. Jen máloco je v rockové muzice v současnosti nejen out, ale i moc nic nenaznačuje, že by se mělo retrospektivně vrátit tak, jako mix tvrdých, metalových kytar a vyštěkávaného, až rapově frázovaného řvaní, které vládlo v první polovině devadesátých let. Tehdy totiž šlo trochu i o reakci na komercionalizaci grunge. Jinými slovy, AYL prostě hrají postaru, a to naprosto nekompromisně. Mladší asi moc nechápou a vbrzku odpadávají, pamětníci dostávají flashback.

Debut AYL vznikl s maximální péčí, a jak začíná být dnes běžné, s crowdfundingovou podporou fanoušků. Digipack ve velikosti obalů DVD nejenže skrývá CD, ale obsahuje také vynikající, výtvarně naprosto dotažený apokalyptický komiks, kde se hororová atmosféra prolíná s děsivostí reálné brutality. Podobné je to s vlastní hudbou: ta se řítí vpřed s bezohledně vražedným tempem, kdo se nepřidá, měl by rychle uskočit, protože na braní zajatců není čas. Výtečným způsobem je v ní zakódovaná divokost, energie a porce surovosti. Vše se tu odehrává naplno a bez rezerv.

Silnou zbraní je střídání dvou hlasů, dialogy dvou přístupů, barev i intenzity a zběsile vše vpřed ženoucí bicí. Oba hlasy využívají i zkreslení, zpestřením pak drobná, nenápadně problublávající elektronika, spleť samplů, která působí jako koření. Ve studiovém provedení to znamená až vypiplanou zvukovou strukturu, která nezapře producenta přímo v kapele, jehož práce ale neznamená ani uhlazenost, ani přílišnou sofistikovanost, ale spíš výborně zachycenou pocitovost. A koncertní nadšení všech zainteresovaných se promítlo i do atmosféry nahrávky. Speciální kapitolou je přiložený komiks, který opravdu v tomto případě neznamená veselé obrázky pro děti. Konkrétně něco jako Saw v kombinaci s Poltergeistem.

V dnešní době relativizace a zoufalého adorování všeho nového (popř. "nového") v kontrastu nad ušklíbáním nad tím "starým", znamená debut AYL vzácný příklad názorové jednoty a zásadovosti. A také podařenou realizaci záměru, která se opakovaně může zadřít pod kůži. Ne, není to ani líbivé, ani umělecky povznášející, ale o realitě to vypovídá mnohem více, než filozofické úvahy, a když se ozve hysterický řev "I don't need your therapy!", je to přesvědčivěji než všechny kritiky "systému" a "konzumní společnosti". Spojení s komiksem navíc z alba dělá výtvarný artefakt, který album vymaňuje z  průměru všednodennosti, podobně jako třeba barevné vinyly. Restart se vydařil.

The OXX: Hole In My Shirt (Election)  
http://theoxx.bandcamp.com/

Trio středoškoláků z Mělníka má zjevně jasno. Mimochodem by mě zajímalo, jestli ten název (kroužek-křížek-křížek) má něco společného s piškvorkami, které jsme my na gymplu často hrávali. Každopádně do toho jako kapela jdou naplno, moc nic neřeší a hrají. Přesně tak to v tomhle věku má být. Ohledně směřování je tu zřejmý vliv již neexistujících Anyway - i The OXX mají v sobě a profiltrovaně i ve svých písničkách punkovou přidrzlost, rock´n´rollový odvaz, kalifornskou melodiku a garážovou jízdu. Není to až tak moc špinavé, jako podobné party často bývávají, ale zase ani tolik emo nebo dokonce poppunk,  tedy směry, které ostatní podobně směřované party tolik svádí.

Debut, ke kterému jsem se dostal se zpožděním, vydali už na konci léta. Přehrávačem se prořítí rychleji, než se dají vyčistit kožené boty. Názvy jako Cunt, In Your Head nebo ten titulní svědčí o tom, že na filozofii je zatím čas, neboť to, jak vypadá spolužačka v upnutém triku je v tuto chvíli důležitější. Jinými slovy, že bezstarostnost a mládí z té hudby přímo tryská. A všudypřítomný optimismus je doslova nakažlivý. Písničky jsou šikovně vystavěné, na nízký věk instrumentálně na úrovni a navíc našlápnuté, plné energie. K tomu silné melodie a až obdivuhodný feeling. Co chtít od debutu víc? Snad jen, aby podobných part bylo víc.

Při troše přísnosti se objevuje problém zaměnitelnosti. S velmi jednoduchou angličtinou skladby poměrně splývají, a jestli by kapela měla na něčem do budoucna zapracovat, pak je to právě větší osobitost. Jasně, vzory, potřeba nic neřešit a potřeba jednoduchosti, to všechno je v pořádku. Ale příznivé reakce jen z žánrové scény a naprostý nezájem od těch ostatních, vždycky trošku nevoní. Na druhou stranu, podobná muzika vždycky byla lepší koncertně než z desky.

Všem nedogmatickým milovníkům indie/ punk scény lze na základě debutu The OXX jedině doporučit jako výrazný objev. Nejde sice o nic moc originálního, ani výjimečného, spíš naopak z nahrávky čiší snaha dělat si svoji hudbu bez ohledu na cizí doporučení a rady, ale jak už bylo řečeno, na to všechno je při nízkém věku zúčastněných spousta času. Ta radost, se kterou kluci svou muziku nadšeně dělají, ale navíc i to, že tím motivují nemálo dospělých k tomu jim pomáhat, je v tuto chvíli mnohem důležitější.