O sto let zpátky se vrátila atmosféra v historickém centru Liberce, které obsadily tři desítky flašinetářů ze čtyř zemí. Zatímco v minulosti pouliční umělci putovali od vesnice k vesnici a hraním si vydělávali na živobytí, nyní hlavně bavili místní a turisty.
"To bych musel žít přes sto let, abych vydělal na to, co jsem do toho vložil. Je to koníček," říká Jan Bondra, který měl u svého nástroje měšec s nápisem "Ve prospěch nadace Člověka v žízni." Pořízení flašinetu stojí až statisíce korun.
Podle Berana se snaží obnovit tradici, která v Česku násilně skončila po druhé světové válce. "Hodně oblíbené byly za první republiky, bylo tady přes dvacet výrobců flašinetů. Po válce to ale skončili, považovali flašinety za buržoazní přežitek," řekl Bondra. Dnes podle něj spousta lidí ani neví, co hranaté hrací skříňky vlastně jsou. "Získávají ale opět na oblibě. Nesetkal jsem se s negativní odezvou, lidé si rádi flašinet vyzkouší a nechávám je i zahrát," dodal pražský flašinetář, který se snaží každý víkend hrát někde v Česku.
V Liberci ukázali flašinety staré několik měsíců i několik desetiletí. "Náš je více než stoletý, hraje pochody a valčíky. Umí osm skladeb," vypočetl Antonín Švejda. Přístroj přivezl z Národního technického muzea. "Venku ho ukazujeme jen jednou do roka, na této mezinárodní akci," dodal pracovník muzea.
Humorná vystoupení flašinetářů, třeba artistické kousky blechy Arabely viditelné pouze přes papírovou ruličku, sklidila mezi přihlížejícími úspěch. "Bylo to zvláštní, ale zábavné," smála se Jana Janečková z Hrádku nad Nisou. S flašinety přímo na ulici se setkala poprvé. "Viděla jsem je zatím jen v muzeu."
Na třídenním festivalu jsou flašinetáři z Česka, Francie, Německa a Švýcarska. Součástí třetího ročníku je i výstava kramářských písní a obrazů zachycující různá dramata. Většina kramářských písní je o požárech, povodních, nešťastných láskách a vraždách, tedy o událostech, které měly pozornost posluchačů upoutat - podobně jako dnes bulvární tisk.
Pořádání festivalu v Liberci není náhodné. Výroba flašinetů měla právě na Liberecku tradici. Už v polovině 19. století založil Augustin Riemer v Chrastavě později úspěšnou firmu Riemer Kratzau, jež pak sto let vyráběla flašinety, piana a orchestriony a dodávala je téměř do celého světa. Největší oblibě se flašinety těšily koncem 19. století a v první třetině 20. století. Jejich hudba zpočátku zněla u vyšší společenské vrstvy na zámcích a v salonech. Později se hrací kolovrátky rozšířily do ulic, hospod a na lidové slavnosti, kde na ně hráli váleční vysloužilci, invalidé a chudina.
