Cesta do lesa i <span>psychohrátky z maloměstské garáže</span>

Kultura
23. 5. 2010 09:00
Hudební tipy.
Hudební tipy.

Hudební tipy.Dvě skupiny, které dělí nemalý příkop popularity, ale spojuje je přístup k tvorbě. Je úplně jedno, že první se nedávno vrátila z koncertů ve Státech, zatímco druhá hrála nejdále v Rakousku, a jinak vymetá malé kluby. Důležitá je urputnost, s jakou si obě stojí za svým, bez ohledu na to, co si o nich kdo myslí. Protože dokud takové budou, pojem umělecká svoboda svou náplň neztratí.

Please The Trees - Inlakesh (Absent Hour)
http://www.myspace.com/pleasethetrees 

Je zábavné sledovat, jak jsou vztahy různých posluchačů k téhle ze ¾ táborské partě rozporuplné. Jedni ji milují pro její specifičnost, chuť se porovnávat hlavně se zahraniční scénou a snahu držet s ní krok, jiní ji naopak nenávidí s pocitem, že jde o trendovou kopii, navíc ufňukanou. Pokud platí skutečnost, že nejlepší je, když interpret vzbuzuje kontroverzní názory, pak si Please The Trees mohou gratulovat. A pokud někdo náhodou neměl tu čest a shodne se s pohledem, že nikdy nic není jen černé nebo bílé, pak to je i nejlepší doporučení.

Please the Trees ve své aktuální, čtyřčlenné sestavě.Od debutu kapela urazila slušný kus cesty. Ze sestavy nejprve vypadly klávesy (Dan teď posiluje čerstvou formaci Night) a v průběhu nahrávání se i vyměnil baskytarista, čímž klesl počet zakládajících členů na dva. Obsahově však stále dochází k vylaďování a dotahování nastoupené cesty. Stále tu převažují spíše melancholičtější, rozvolněné polohy. A stále i při pomalých a občas až plačtivě bolestných vyznáních ze všeho nevyčuhují žádné deprese, ale naopak naděje a hlavně koncentrované emoce.

I na svém druhém albu tak čtveřice jasně dává najevo, že tu není pro drsňáky, kteří o ničem nepochybují a ve všem mají jasno, ale pro citlivé duše. Jasně, že se tomu lze cynicky ušklíbnout, ale nahrávka do toho rizika jde. Kvarteto tu posiluje řada - vesměs nepřekvapivých - hostů, která pomáhá vytvořit náladami i zvukem barevnou směs, ale přesto nepotlačuje základní princip vystačit si s málem a nechat posluchači dostatek místa k vlastní fantazii. Kapela programově vyloučila elektroniku a spoléhá se jen na tu nejzákladnější nástrojovou sestavu dvou kytar, baskytary a bicích, které jen občas koření hostující housle a pedal steel. Jen bez těch dnes už otřepaných ženských vokálů by se asi deska bez problémů obešla

Please the Trees - InlakeshDvojka Please The Trees není ani tak syrovější, jako o stupeň přirozenější a čistější než debut. Neubylo tu tajuplnosti, za to už se tentokrát nejedná o model "hity a něco mezi nimi", ale o sevřené, vyrovnané album, nabízející tolik poloh, že si může každý najít své. Album plné pokorné hudby, které protagonisty zas posouvá dál na vytyčené cestě, aniž by bylo důležité, je-li cíl už na dohled. Pánové se vždy oháněli spojením s přírodou - a tady se jim to opravdu povedlo. Jen to působí, jako by z té louky, kde před třemi lety znělo Lion's Prayer, vykročili do lesa.

ČTĚTE TAKÉ: Ironie, znechucení i svět malovaný ženskýma očima 

Bumfrang3 - /3 (Starý mlýn)
http://bandzone.cz/bumfrang3

Nenápadné a podle všeho zcela neambiciózní trio je pevně spojeno s aktivitami okolo Starého mlýna v Byšicích na Mělnicku. Místa, které se nesmazatelně zapsalo na mapu domácích alternativních rockerů, kde proběhla celá řada koncertů nezávislých kapel, a také dva ročníky festiválku okruhu labelu Silver rocket. O co však Bumfrang3 méně investují energie do pofidérního proslavení, o to víc - jak prozrazuje jejich další deska - dotahují původně tuctový a lokální mix post-punku a hardcore ke stále zajímavějším tvarům.

Bumfrang3 jsou nenápadní i bez deštníku.Nahrávka vznikla ve stále lepšími výsledky oplývajícím studiu Stereo Mysterio, za kterým stojí někdejší kytarista Tom Is My Sugar a Point Dan Šatra. Neztratila se tak syrovost ani naléhavost, která je asi kapele největší devizou. Zpěv chvílemi nasazením připomíná někdejší Soubor tradičního popu, ale kytarou se vše posouvá spíš k jinému působišti Petra Stanka - ranným, ještě tehdy nezběsilým Michael's Uncle. To však jen v první polovině desky. V té druhé totiž navrch dostávají zvukové experimenty, rozmáchlé i rozmazané kytarové plochy, bohatě provokující fantazii. Zajímavé texty v češtině i angličtině, které namísto příběhů nabízejí lyrické obrazy, jsou už jen bonusem.

Hodně neobvyklý je také způsob použití kláves. I díky nim umí kapela opakovaně překvapovat zcela odlišnými polohami, kdy v jeden moment nechává vzpomenout na zasněné britské kytarovky z první poloviny devadesátých let, aby se o chvíli později rozburácela v sonických přívalech, a o pár chvil později nechala mysl zcela zabloudit v psychedelických obrazech. Desku tak může posluchač brát jako rozháranou, kdy se každou chvíli děje cosi zajímavého, ale zcela odlišného, a nebo jako předhozené kousky puzzle, ze kterých si sám musí poskládat celek. Což ovšem předpokládá chuť se zapojit a stát se součástí toho všeho.

Obal alba Bumfrang3 je dvouvrstvý, s průsvitnou fólií.Třetí studiovka kapely Bumfrang3 je rozhodně ideální k doporučení posluchačům. Tedy nikoliv konzumentům, ale těm, kteří raději hledání než jen opakování úspěšných modelů. A tvůrci, kteří třeba i občas tápou, ale zkoušejí to po svém, jsou jim milejší, než zdařilé kopie uměle poskládané muziky, které jsou plné internetové blogy. Protože právě tohle je opravdu nezávislá scéna a nikoliv ti, kteří tento pojem používají jen jako přestupní období ke komerčním úspěchům.

Foto: Archiv

Další čtení

Soutěž o vstupenky na koncert Lionel Richie

Kultura
1. 7. 2025

V Ostravě dnes začíná festival taneční hudby Beats for Love

Kultura
2. 7. 2025

Jakub Hrůša bude od podzimu 2028 novým šéfdirigentem České filharmonie

Kultura
30. 6. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ