Rozhovor
Čokovoko chtějí do důchodu jako Phil Collins a pěstovat cukety
14.03.2011 11:00
"Mám solární podprsenku a Warholovu hlavu v láku, ale já chci zase kafrat na pracáku. Mám dvě feng šuej ložnice, ale já vzpomínám na dobu, kdy mi v podpaží žily dvě ploštice...," podobné luxusně-undergroundové hudební dilema teď tak trochu řeší skvostně vtipné ženské rapové brněnské duo Čokovoko. V dubnu vydává album Hudba a vyjíždí na turné s názvem Co Češka, to muzikant.
Nová deska Čokovoko je studiově opracovanější a „hodnější" než předchozí syrové, podomácku vyrobené CD Best Of z let 2006-2008. Produkce Hudby se ujal Tomáš Kelar, někdejší člen anglických Mountineers (Mute records). Po hudební stránce se na něm Čokovoko prý nadále snaží jít "ve stopách virtuálního dítěte Radovana Lukavského donošeného Lil´ Kimovou".
"Chtěly jsme tam mít disco samply, za které nepůjdeme do vězení, tak jsme oslovily taťkovy kamarády z 80. let a Adélčina strejdu - prostě všechny, kdo kdy měli skupinu v naší čtvrti," říkají Čokovoko. Zeptali jsme se Adély a Zuzany na to pro ženy nejdůležitější - jak vznik nové desky prožívají.
Až vyjde nová deska, co to pro vás bude znamenat?
Zuzana: Já už bych chtěla jít do důchodu jako Phill Collins. Chci pěstovat cukety a být doma, zašít všechny fusekle. Ve čtyřiceti bychom mohly ještě udělat nějakou niternou desku o rozvodu a pečení koláčů.
Adéla: Začnu chodit do obchodů s hudbou a ptát se, jestli ji mají a kolik se jí prodalo. Haha. Nevím, co to bude za moment, ale aspoń budu mít dárky na Vánoce.
Ve kterém televizním pořadu byste Hudbu nejraději prezentovaly?
Zuzana: Ve Star Treku. Můj kluk se dívá pořád na Star Trek, tak by vykvikl, kdyby nás tam viděl.
Adéla: Kdyby to řekla Lucie Borhyová v Televizních novinách.
Proč jste upustily od syrového lo-fi zvuku a dokonce vám ten jeden tón, na kterém zpíváte, ladí? Jak dlouho jste ho trénovaly a není to ústupek z drzé nehudební pozice?
Zuzana: To úplné hovniválství polevilo, cítím k němu trochu nostalgii, ale co už. Vždycky záleží na tom, kdo je ochoten nám vyrobit spodky, jaké má návyky a počítač. Měly jsme teď na dělání spodků precizně založené kluky, kteří nás peskovali a počítali doby. Předtím to bylo naopak, tomu klukovi jsme zametly a on byl rád, že jsme brzo pryč. A dříve jsme mohly jen něco volně říkat a tzv. hudba se sflikovala ex post a taky jsme se nemusely nikdy poslouchat podruhé, teď to bylo naopak.
Adéla: Ano, dřív stačilo přinést text, špagety s tuňákem a kolu. Rychle jsme vše namluvily do zvuku metronomu a pak jen čekaly, co z toho vyleze. Navíc tentokrát už jistou ambici přiznáváme, byť ne pěveckou, ale rytmickou. Stylu nenacvičovat se však držíme zuby nehty. Alespoň taková revolta.
Jak jste vybíraly hudbu?
Zuzana: Také metodou co dům dal. Taťka a moje šéfka mi doporučili nějaké brněnské hudební kapely z našeho bloku, tak většinou ty jsme žádaly o samply. To ostatní dělal Tomáš, má doma Mac.
Adéla: Tomáš nám nejdřív udělal hudbu k Sebevraždě, a protože nám všichni říkali, že je to to nejlepší, co máme, poprosily jsme ho i o zbytek desky.
Jak si pěstujete slovní zásobu?
Zuzana: Já čerpám z dětství. A od příbuzných a co kde zaslechnu od mladých, od Romů, od prodavaček a tak.
Adéla: Nápodobně, v dětství. Četla jsem pořád dokola Babičku a Káju Maříka.
Jaký máte vztah k rýmu? Je motorem, nebo povinností?
Zuzana: Já mám tak k pěti rýmům vřelý vztah, co se těch vlastních týče. A k rýmům Emily Dickinsonové a k několika od Vlasty Redla taky.
Adéla: Já mám nejradši absolutní rým. Připadá mi neskutečně vtipný. Jinak u nás je asi povinným motorem, protože nějakou formu to mít musí.
Očekává od vás okolí, že budete vtipné za každou cenu při každé příležitosti?
Zuzana: Spíš cizí lidé někteří očekávají, že fackujeme kluky, pijem hrozně moc piva, nemáme osobní zónu odstupu a že celý den trávíme spolu jamováním.
Adéla: A že máme spoustu elánu se se všemi spřátelit a rády si přijedeme zajuchat k ohni nebo zakalit do hospody.
Které tvůrčí dvojice vás nejvíc inspirují?
Zuzana: Dolce a Gabbana, Kain a Abel.
Adéla: Jsem si dalo do google obrázků slavné dvojice a vyšel mi Lukáš Vaculík. Tak ten.
Jste vtipné i v tragických situacích? Jdete s humorem často přes čáru?
Zuzana: Já jsem byla nedávno na pohřbu a prastrejda se tam ptal místo kondolence bratra, jak dlouhý má penis, tak vždycky když si vzpomenu na ten pohřeb, vzpomenu si na to, jak ho to zajímalo víc než cokoli jiného.
Adéla: V tragických ne, ale přes čáru bohužel často.
Je podle vás rozdíl v ženským a mužským humorem?
Zuzana: Mužský humor je jednoznačně víc pěstován. U žen se moc nerozvíjí, protože klauna s vaginou by nikdo za manželku nechtěl.
Adéla: Mnoho žen jako humoristky nevystupovalo, pominu-li paní Bubílkovou. Naštěstí tu jsou takové ženy jako Iva Pazderková.
Kde vede hranice mezi lidmi, kteří vám fandí, a těmi, kteří vám nefandí?
Zuzana: Já nevím. Já jsem v tomto ohledu taky rozpolcená, takže jsem se přihlásila do našeho haters i fan klubu.
Adéla: Myslím, že ta hranice je malá. Pokud se někoho osobně dotkneme, hned může skočit do druhé skupiny. A tak se to může stále přelévat.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.