Britský nezávislý rockový kvintet The Cesarians se pokládá do nihilistické pózy starého německého kabaretu z živočišné potřeby. Přesvědčíme se o tom na dalším večírku Euro Connections, který se koná v Paláci Akropolis ve středu 22. září.
Nesnášejí elektrické kytary, zato se opírají do rozvrzaného klavíru, starého trombonu, klarinetu a bicích, které oprášili v second handech. Zpívají o sebevraždě, znásilnění, mrtvých dětech a "dovolené" ve vězení, tedy tématech, která prý charismatický frontman Charlie Fink poctivě vyzkoušel na vlastní kůži. Připomínají Nicka Cavea, Toma Waitse a bez Kurta Weila a Bertolda Brechta by vůbec neexistovali.
Veterán camdenské punkové scény Charlie Fink založil The Cesarians před třemi lety, kdy se dal znovu dohromady (ovšem jen v kapele) se svojí bývalou ženou Justine Armatage. Společně sestavili all-star band z místních zdrojů - kamarádů, milenek a sousedů, kteří ale předtím působili v kapelách Penthouse, Monkey Island a Baadar Meinhoff. "Jediný plán který jsme měli, bylo úplně se vyhnout kytarám, strašně mě totiž nudí," říká Finke. Svoje nástroje nakoupili z druhé ruky a o poznávací znamení kapely se postarala stylizace do zlaté éry kabaretů. Klavíristka Justine je ale nekompromisní: "Nejsme kabaretní skupina ani nehrajeme lidovky. Naše hudba, to je intenzivní a inteligentní rock'n'roll."
The Cesarians si nejprve u kritiky udělali čárku debutovým singlem Woman / Flesh is Grass počátkem roku 2009. Do světa jim pomohl slavný producent Craig Leon, který odstartoval kariéru The Ramones nebo Blondie a nyní se věnuje výhradně klasice, například Lucianovi Pavarottimu. První album tak The Cesarians mohli nahrát v prostorách legendárního studia Abbey Road a vydali ho na značce Imprint Records. Jejich syrový šmrnc a teatrální stylizace se ihned zachytily za uši fanoušků Nicka Cavea a Toma Waitse, kterých je dost i u nás.
Ještě jedním lákadlem vábí středeční večírek v Akropoli - britské kapele předskočí slovenské dívčí YouCoco, které vyznává zvukovou estetiku lo-fi rocku.