Touha po nových hudebních podnětech je věčná, a také proto bude dnešní zápisník skromným pokusem o hudební prognózu na rok 2009.
Ve stručných komentářích se pokusíme najít mezižánrovou odpověď na otázku, které zahraniční kapely a individuality se vyplatí v následujících měsících sledovat, a proč právě ony letos možná vzbudí zájem hudebních periodik či internetových nadšenců. A nebojte se, nebudeme tu papouškovat nadšené pověry o (veskrze průměrných) kytarových epigonech White Lies.
1. Zomby
Přestože dubstepová scéna v posledních měsících trpí rozbujelým epigonstvím a poměrně malou zvukovou variabilitou, stále se na ní objevují pozoruhodná jména. Asi nejnadějnější postavou, která zatím (stejně jako donedávna i dubstepová ikona Burial) zůstává inkognito, je producent jménem Zomby, vydávající na prestižním labelu Hyperdub. Jeho zabijácký instinkt na hravé i majestátní skladby, které jsou mixem dubstepových postupů (propastná basa), temného elektra a nečekaných osmibitových příměsí, je věcí vídanou jen zřídka. A navíc, Zomby je typ nepředvídatelného umělce - právě totiž vydává album nazvané Where Were U In 92?, které je žánrovou historickou lekcí a poctou někdejší raveové euforii.
Doporučená skladba: Spaceman. Poslouchejte ZDE
2. Rubberbandits
Dvojice irských hiphopových komiků Rubberbandits, kteří rádi nosí bizarní masky, na svých vystoupeních kropí auditorium smradlavými deodoranty a (zřejmě i proto) setrvávají v důsledné anonymitě, si hýčkají své parodické heslo "Enough street cred to knock the Lord off the cross" (tedy něco jako: "Máme takovej rešpekt, že by to sundalo i Krista z kříže").
Oba muzikanti z irského Limericku jsou vyznavači groteskního rapu, který je zároveň velmi invenční - jejich zábavná kombinace irské lidové hudby a gangsta funku našla svůj prozatímní vrchol ve skladbě Up Da Ra. Tahle píseň vás kromě originální produkce jistě pobaví ironickým textem, jež vrcholí vyjmenováváním oblíbených celebrit, a který zní jako kdyby se Mike Skinner (aka The Streets) rozhodl vyprovokovat všechny sympatizanty irských republikánů k násilné vendetě.
Doporučená skladba: Up Da Ra
3. Little Boots
Favoritka britských médií Victoria Hesketh alias Little Boots čerpá inspiraci z nadčasových vzorů jako jsou David Bowie, Gary Numan nebo Kate Bush. Pravděpodobnost, že se tahle čtyřiadvacetiletá zpěvačka a muzikantka z Blackpoolu stane dance-popovou senzací sezóny jsou poměrně vysoké; jejím přínosem zůstává hlavně znovuoživení už trochu pozapomenutého umění chytlavých sborů, o jakých sní každá elektro-disko generace.
Doporučený track: Stuck on Repeat
4. La Roux
Největší konkurenci bude mít Little Boots v této mladé "Zrzce". Nakažlivá tvorba Elly Jacksonové z Brixtonu bývá popisována přirovnáními typu "jako když se The Knife potkají s Princem". Jakkoli i tohle přiblížení poněkud kulhá, není sporu o tom, že by La Roux mohla pozvednout kategorii široce stravitelného popu do poněkud sofistikovanějších dimenzí. Velice účelná image (od účesu po napojení na management oblíbené kapely The Klaxons nebo zpěvačky Lily Allen) v jejím případě nepůsobí prefabrikovaně, nýbrž autenticky a touha po hitovosti u ní zpravidla nevítězí nad obsahem a výslednou emocí.
Doporučená skladba: Quicksand
5. The XX
U přesahů do mainstreamu ještě na moment zůstaneme díky dvěma skupinám, jejichž nakažlivou hudbu budeme letos možná slýchat v klubech, alternativních rádiích a nakonec pravděpodobně i v reklamách na televizory. Písně skupiny The XX, jejíž členové vyšli ze stejné školy jako hitmakeři Hot Chip, dubstepový bijec Burial nebo respektovaný elektronik Kieran Hebden (Four Tet), lze zatím slyšet výhradně na jejich myspacu, ale hádám, že to tak dlouho nezůstane. Jejich žánrové inspirace zní zdánlivě neslučitelně, ale výsledek vás svou inteligencí a zároveň přístupností překvapí: směs novovlnných prvků, anti-folku a dubstepu je totiž neobyčejně seXXy.
Doporučený track: Teardrops
6. Solid Gold
Ten nejkultivovanější syntezátorový pop zastupuje trio z Minnesoty Solid Gold, které už sice existuje od roku 2001, ovšem teprve nedávno vydalo prvotinu Bodies of Water. Členové skupiny po několik let produkovali pouze EP a dokonce smazali dvě už hotová alba, protože s nimi nebyli spokojeni. Jejich perfekcionismus nyní vyústil v temně melodramatickou nahrávku, která je zvukově i harmonicky spektakulární.
Doporučená skladba: Get Over It
7. The Knux
Bratrské duo rebelů The Knux by se mohlo stát objevem na současné eklektické hiphopové scéně. Jejich skladba Capuccino evokuje to nejlepší z tvorby ztřeštěné dvojice Outkast, jen s větším podílem kytar a hutné reggae basy. Rah Al Millio a Krispy Kream pocházejí z New Orleans, odkud je na čas přemístil hurikán Katrina do Los Angeles, kde natočili debutovou desku Remind Me In Three Days, jež právě vychází na labelu Interscope. Očekávejme tedy jejich brzkou infiltraci na MTV a poznamenejme si nový subžánr: hipster-rap.
Doporučená skladba: Capuccino
8. Wavves
neboli dvaadvacetiletý Nathan Williams se ukazuje jako nadaný pokračovatel noise-rockového trendu, plynule navazující na skupiny, které svým syrovým garážovým zvukem a extrémní lo-fi strategií sklidily ovace v roce 2008. Wavves, který momentálně boduje s písní So Bored s typicky zkreslenými surf-kytarami, má potenciál sklidit stejný úspěch, jaký loni potkal kapely No Age, The Hospitals nebo Times New Viking.
Doporučená skladba: So Bored
9. Fever Ray
Video i komentář ZDE.
| Něco navíc |
Antony & The Johnsons: The Crying Light (Rough Trade) Novinka newyorského androgyna s andělským vokálem a jeho věrné komorní družiny je o poznání subtilnější záležitostí než obvykle - a přes všechnu efektní melancholii bohužel také méně inspirativní. Klíčovou položkou alba, jež poněkud oposlouchaným a okázale sebetrýznivým způsobem vzývá krásu i temnotu, zůstává píseň Another World, která ovšem dominovala nedávnému stejnojmennému EP. Po čtyřech letech, jež uběhly od zlomové desky I am a bird now se očekával rozhodně výraznější posun. Jak vidno, i ta nejexotičtější poetika může časem působit vyčerpaně. |










