Vzhůru na turné
Eddie Stoilow: Holky mají svůj Avon a my zase Movember.
10.02.2014 18:00 Rozhovor
Poprockoví Eddie Stoilow jsou stabilně úspěšnou rádiovou skupinou a koncem minulého roku vydali své již třetí album Sorry! Aktuálně ho vyrážejí představit na koncertech. O tom, proč podepsali smlouvu s velkým vydavatelem, a proč si nahrávku raději produkovali sami, hovořili zpěvák Honza Žampa a klávesista David Šmídt.
Aktuální album avizovalo hned několik singlů, první se objevil už v roce 2012. Jak dlouho deska vznikala?
Honza Žampa: Skoro tři roky. Začali jsme na ní dělat krátce po tom, co jsme dotočili jejího předchůdce Oh My God!
Jak podobná příprava u vás probíhá?
David Šmídt: Producenti jsme my dva a máme vlastní studio, takže máme na to čas a můžeme si dovolit si s tím vyhrát. A když už jsme na konci z toho vyřízení a skoro hlušší, tak to předáme na finální mastering jednomu spřátelenému studiu.
O jiném producentovi jste ani neuvažovali?
Honza Žampa: Zatím ne, zatím jsme spokojení (smích). Bereme tu nahrávku jako naše mimino, a mám dojem, že kdyby se nám v tom začal někdo vrtat, že by ztratila ducha, kterého má. Mix a zvuk navíc dnes hrají stejnou roli, jako samotná píseň. Ale kdyby zavolal třeba Timbaland a měli jsme na to, ho zaplatit, asi bychom ho neodmítli (smích).
David Šmídt: Netrpíme navíc českým komplexem nebo schizofrenií, že jen to, co produkují Britové nebo Američané, zní nejlépe. Slyšel jsem hodně nahrávek, kde se kapela kasala, že jim to produkoval někdo z Londýna, ale výsledek zněl úplně standardně.
Album jste nazvali Sorry!. Komu se omlouváte?
Honza Žampa: Nám se právě líbila mnohovýznamovost toho slova.
David Šmídt: Psychologický výklad toho slova může být od upřímného "Pardon, promiňte" až po sebevědomé "Sorry, jsme tady zase, s tou naší muzikou." Souvisí to i s obalem, kde jsou dva malí kosmonauti a drží se za ruku. U každého to ve spojitosti s názvem vyvolává úplně jiné emoce.
Honza Žampa: Možná je to taky trochu omluva našim fanouškům za ty tři roky čekání.
Četl jsem, že děti, které jste pro potřebu obalu navlékli do skafandrů, jsou vaše vlastní. Je to pravda?
Honza Žampa: Je. Můj syn je ten větší.
David Šmídt: Malej Žampa a malej Šmídt. Vzbuzuje to i pocit, že jsou parťáci. Ale celé to vzešlo i z původního nápadu, že Eddie Stoilow z našeho názvu je kosmonaut. Pořád se snažíme si s tou myšlenkou nebo tím příběhem hrát a rozvíjet ho.
Singl Baby úspěšně bodoval v rádiích a také to nebyla první skladba, se kterou jste v rádiích uspěli. Znamenalo to nějaké ústupky? Mnohé české kapely tvrdí, že do rádií se prakticky nelze dostat, a když, tak jen s protekcí či úplatkem.
Honza Žampa: Rozhodně jsme my sami neobjížděli rádia a nevnucovali se. Byla to práce našeho managementu, který vyjednal, že jsme dostali šanci. Ale nějakou šablonu, kterou bychom museli dodržet, nebo podmínky, které bychom museli splnit, jsme rozhodně nedostali. Myslím, že úspěch v rádiu spočívá hlavně v náhodě, a my měli štěstí, že určitým způsobem zabodovala už naše první písnička, takže ty další to už pak měly snazší. A možná je to i tím, že nás ty písničky opravdu baví.
David Šmídt: Zaplaťpánbu, že to bylo celé přirozené. Propracovávali jsme se k tomu dlouho a je skvělé, že to teď funguje. Ale ten model úspěchu nezná nikdo - kdyby ho znal, pak by to všichni dělali jen tím jedním způsobem.
Vaše písničky se hodně prodávají i v digitální formě. Řešili jste, zda ještě vydat CD?
David Šmídt: Není už nám dvacet, jsme starší, a všichni máme rádi cédéčko jako artefakt, hmatatelnou věc v ruce. Jinak jsme ale o formátu vůbec neuvažovali - prostě jsme chtěli vydat album. O čem jsme se ale bavili, bylo to, že když se díváme okolo sebe, tak pozorujeme, jak se mnohé kapely, které se před časem rozhodly osamostatnit na vydavatelstvích a vydávat si desky samy, nezávisle, najednou zase postupně začínají k těm labelům vracet. Skončil přezíravý postoj velkých firem, a teď zjistily, že se vyplatí jít kapele naproti a pomoci jí v tom, v čem potřebuje. A kapely si zas uvědomily, že si spoustu toho, co jim vydavatelství snadno zařídí, prostě samy na podobné úrovni udělat nezvládnou.
Honza Žampa: I proto jsme se rozhodli jít poprvé po deseti letech k velkému labelu.
David Šmídt: Splnili jsme si tím sen a je skvělé, že jsme se k tomu dostali postupně. Že jsme se nestali jen další z těch kapel, která podepíše smlouvu s velkým labelem ve dvaceti a už ve třiceti o ní nikdo neví.
Je podobná smlouva ještě dnes zajímavá finančně?
David Šmídt: Určitě ano. Pro nás to znamenalo pokrytí vstupních nákladů spojených s nahráváním a vydáním alba, výrobou klipu či grafického zpracování obalu. Ale žádné milionové zálohy jsme pochopitelně nedostali.
Honza Žampa: Součástí jsou i další nezbytnosti, jako je podpora při propagaci. Je to fajn, mít podobné zázemí.
Zaujalo mě, že v textu singlu máte větu "Budu čekat s cigaretou". Před dvaceti, třiceti lety by to asi nikomu nestálo za pozornost, ale v dnešní protikuřácky naladěné době, to asi muselo vyvolat reakce?
Honza Žampa: Nic hlubšího v tom není, jde jen o můj typický způsob čekání. Navíc jsem mohl v klipu využít trik, který jsem se před pár lety naučil, tedy vyhodit cigaretu, nechat ji rotovat o 360 stupňů, a znovu ji zachytit mezi prsty. Nestydím se za to, že kouřím. Před pěti lety jsem přestal, začal se mi "vyhlazovat" hlas, a toho jsem se tak zaleknul, že jsem znovu začal.
Nebyli jste obviněni z propagace kouření?
David Šmídt: Naštěstí ne. Ale je pravda, že ten přístup je dnes k tomu přinejmenším zvláštní. Někdy mám dojem, že oficiálně v mediích má dovoleno se s cigaretou objevit už jen Jiří Bartoška.
Singlem Movember Love jste se připojili ke stejnojmenné charitativní kampani. Jak jste se k tomu dostali?
David Šmídt: Už asi před čtyřmi lety nás oslovil člověk, který tu tradici u nás zakládal. Respektive oslovil nejen nás, ale i například Honzu Muchowa, Oriona a další. Tehdy šlo jen o kamarádskou sešlost, která si nechala narůst psychopatický knír jak parta německých elektrikářů, aby na něco upozornila. Pak to narostlo do dnešní obří podoby, a je to dobře, protože to tím víc může pomáhat. Bereme to tak, že holky mají svůj Avon a my zase Movember.
Honza Žampa: Rozhodně v tom budeme pokračovat. I když, když jsme minulý rok přebírali Slavíka, tak to bylo zrovna v listopadu. A tak jsme tam vyskákali na podium, šest kníračů jako Lemmy. Potom jsme viděli fotky a shodli se, že vypadáme jako banda pornoherců. (smích)
Na podobných projektech se podílíte často. Hráli jste na různých beneficích, pro Terezu Maxovou... Baví vás být angažovanou kapelou?
David Šmídt: Přijde nám to přirozené. Tereza Maxová nebo nadace Život dětem se prostě neodmítají.
Honza Žampa: Navíc oslovují vždy oni nás, což nás pochopitelně těší. Takže odmítli bychom to asi jen v případě nemoci nebo kdyby byl někdo v zahraničí a nebyli bychom kompletní. Ale sledujeme, zda je ta nadace ověřená a nejde o nějaký podvod. Pak to podpoříme rádi.
Medii proběhla vaše spolupráce s Bobem Kleplem a také se hodně mluvilo o vašem hraní s Petrem Čechem. Chystáte se spojit s nějakou další celebritou?
Honza Žampa: Podobné věci neplánujeme a necháváme je náhodě. Nejdůležitější jsou pro nás koncerty a tohle vždy byla spíš jen pouhá přátelská setkání. Samozřejmě se setkáváme s tím, že to byl od nás dobrý marketingový tah, ale o to nešlo. Můžu jen říct, že kdyby hrál Petr třeba za Viktorku Žižkov, zabubnoval by si s námi stejně. To, že se to pak projevilo tím, že prvních deset řad byli jen sportovní fotografové z celého světa, včetně Mongolska, to už je věc druhá.
David Šmídt: Co se nám tím povedlo vyvolat, jsme si uvědomili až u asi třetího takto pojatého koncertu. A když jsme zjistili, že o tom vyšla tisková zpráva i v Japonsku. "Čechýno" si dělal monitoring a pak se smíchem volal, že o tom psali v šedesáti zemích. Bavili jsme se tím.
Turné jste naplánovali až na jaro. Kde všude se chystáte zahrát?
David Šmídt: S naší manažerkou Hankou Petřinovou, která je pro nás něco jako druhá máma, jsme se dohodli, že uděláme příjemný kompromis. Nechceme jet čtyřicet koncertů a vymést všechny kulturáky, a nechceme udělat jen třeba tři halové koncerty a říkat tomu turné. Chceme zajet tam, kde máme základnu, většinou do větších měst. Od dubna pomalu začnou festivaly, takže jsme to naplánovali předtím. Nechceme se "ujezdit". Začínáme 11. února v Brně na Flédě, a křest bude 26. března v pražském Lucerna Music Baru.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.