Před 90 lety, 16. října 1928, se konalo poslední veřejné vystoupení české sopranistky a svého času zářivého klenotu světové opery Emy Destinnové. Padesátiletá pěvkyně se rozloučila koncertem v londýnské Queen's Hall, který byl věnován desátému výročí vzniku československé republiky. Poté se uchýlila na svůj zámek ve Stráži nad Nežárkou a na koncertech zpívala velmi příležitostně. Zpěvu také vyučovala.
Soprán Destinnové byl pověstný, s neobyčejnou škálou výrazů zvládla repertoár více než sto rolí. Ovace sklízela v Berlíně, Paříži, Londýně a hlavně v New Yorku. Pražskou rodačku (narozena 26. února 1878) ve 20 letech odmítli v Národním divadle, ve stejném roce (1898) ale prorazila v Berlíně, když debutovala jako Santuzza v Mascagniho Sedláku kavalírovi. V roce 1901 dobyla jako Senta Wagnerův Bayreuth a začala také hostovat v Národním divadle, jehož čestnou členkou se stala v roce 1908.
Titulní rolí dopomohla Destinnová ke slávě nové opeře Richarda Strausse Salome, významnou kapitolu v životě Destinnové napsal Londýn, kde na scéně královské opery Covent Garden od července 1905 slavila úspěch v roli Čo-Čo-San v Pucciniho Madame Butterfly. Vrcholem kariéry sopranistky bylo období 1908 až 1916, kdy působila v newyorské Metropolitní opeře (MET).
Spolu s Enrikem Carusem vytvořila hvězdnou dvojici a pod taktovkou Artura Toscaniniho pak jedinečné inscenace. Celkem zde nastudovala 21 rolí. Zásluhou Destinnové se v MET uváděla i Prodaná nevěsta (1909) s pěvkyní v roli Mařenky a pod dirigentským vedením Gustava Mahlera. O rok později zpívala Minnie při světové premiéře Pucciniho Děvčete ze zlatého západu.
V roce 1916 ale umělkyni a velkou vlastenku rakousko-uherské úřady obvinily z protistátní činnosti a odebraly jí pas. A tím vlastně ukončily i její kariéru, protože po roce 1918 se jí už na předchozí úspěchy navázat nepodařilo.
Zemřela v 51 letech, 28. ledna 1930, v Českých Budějovicích. Pochována je na vyšehradském Slavíně.
