Vánoční alba k závěru roku neodmyslitelně patří, jenomže většinou o nich škoda mluvit. Letos se objevila překvapivě hned tři taková, která si zaslouží pozornost. Vedle Stinga a Boba Dylana se poprvé s vánoční deskou přihlásila i mistryně melancholických nálad Tori Amos.
O tom, že prvotní impuls v těchto případech rozhodně nebyl ekonomický, jasně svědčí to, že stejně jako Dylan, i Tori letos už vydala své řadové - a rozhodně ne nepovedené - album. Jestliže ovšem na desce Abnormally Attracted To Sin je tradičně rozmáchlá, se sobě vlastním bohatým doprovodem, vypiplaným aranžmá a až orchestrálním zvukem. Naproti tomu na Midwinter Graces místy zní až skromně. Komorně a s ukázkovou pokorou. Samozřejmě to neplatí beze zbytku, ale ve chvílích, kdy za ní nejsou energické bicí a doprovod kapely, působí v tomto případě výrazně uvěřitelněji a lépe naplňuje podstatu.
ČTĚTE TAKÉ: Vánoční videoklipy: Santa, sobi a vousy z vaty
Mezi vsunuté vlastní písně, tématikou podřízené celku, působí přirozeně a nevyčnívají, ale na druhou stranu by se bez nich kolekce dobře obešla a prozrazují tak jen autorčino zdravé ego, které nedovolí být pouhou interpretkou. Koledy jsou naopak vybrané velmi citlivě, Tori prý sahala nejen do anglických zpěvníků, ale prošla i německé a dospěla údajně až někam do osmého století, takže notoricky známé nápěvy se tu nekonají. Spíš je z toho všeho patrná snaha o nový pohled, současné vyrovnání se s tradicí, i chuť nasát trochu toho, co zpěvačku už léta provází, i z jiných zdrojů.
Dylan na to šel s humorem, který by u Tori nejspíš působil jako křeč, ale přesto dosáhla pestrosti a rozbití v podobných případech časté unylosti, celkem úspěšně. Stejně jako se její v běžné tvorbě objevují poměrně tvrdé komentáře církevních dogmat, i zde je patrné, že pokora nemusí nutně znamenat nábožnou úctu. Důkazem budiž i jedna z vlastních skladeb, Pink and Glitter, swingově laděný kousek, jak vypadlý z padesátých let. Díky podobným momentům ovšem celá nahrávka zároveň nabývá na nadčasovosti a vyděluje se tak z davu alb, na která po většinu roku padá prach a sahá se k nim jen výjimečně.
Tak jako i na svých běžných albech úspěšně balancuje na hraně s patosem, i zde se dokázala Tori Amos úspěšně vyvarovat trapnému sentimentu, který podobné desky mnohých kolegů doprovází s neodbytností pachuti zkaženého vánočního domácího vaječného koňaku. Stejně tak tu dává najevo svou emancipovanost, se kterou snad ani nikoho nemůže u téhle nahrávky napadnou představa starostlivé manželky, pečující o vánoční krb, porcující krocana a hlídající, jestli má její drahý dolitý punč. Prostě jestli kolekce koled v mnohých jiných případech téměř nevylučují rovnítko se slovem „kýč", tady to rozhodně neplatí. Příjemná deska s atmosférou, která zbytek svátků rozhodně nezkazí.
Tori Amos - Midwinter Graces, vydal Universal
Foto: Universal
