Fanánek a Haubert: <span>Známka punku</span> na Vyžlovce

Kultura
7. 8. 2010 15:00
Frontman skupiny Tři sestry Lou Fanánek Hagen.
Frontman skupiny Tři sestry Lou Fanánek Hagen.

Frontman skupiny Tři sestry Lou Fanánek Hagen.Oba dva byli u toho, když v Česku začal řádit punk, a oba dva tu svou káru táhnou dál. Jan Haubert, zpěvák, textař, literát a lídr Visacího zámku, Lou Fanánek Hagen, muzikálový libretista, motorkář a tahoun "souboru kreténů", jak sám říká, Tři sestry. Oba mimo jiné spojuje světonázor, že punk je především velká švanda a nic na světě se nemá brát vážně. 

Kdy a jak jste se jeden o druhém dozvěděli?
Fanánek: Visací zámek je služebně starší skupina, takže já jsem byl jako student čtvrtého ročníku na legendárním koncertě na Žofíně. Z toho vznikl i záznam, byl velmi slušně nahranej. To byl jeden z mála koncertů, který opravdu ve velkém obíhal republiku a dostalo se k němu hodně lidí. Líbilo se nám, jak je to celý komponovaný, je tam mluvený slovo, legrace. Najednou to prostě bylo celý veselý, v tý době bylo hodně temno, vyšel nechvalně známý článek v Tribuně o rockových kapelách, všechny byly rázem zakázaný a nebylo o co zavadit. A ty, co přežívaly a chodilo se na ně tajně, byly undergroundově vážný a Visáči najednou přišli s punkem a se srandou. Myslím, že vedle Letadla to pro nás byla jedna z formativních kapel, který nás později dohnaly k tomu, že jsme se sešli ve zkušebně a začali hrát.

ČTĚTE TAKÉ: Tři sestry oslavy čtvrtstoletí zahájí festivalem

Honzo, jak ses seznámil s Fanánkem a Třemi sestrami?
Haubert: Název jsem znal, protože jsem měl pár kamarádů z Braníka, ale viděl jsem je až na Rockfestu, ale až na tom druhým, na první jsem nemohl, protože jsem byl na vojně.
Fanánek: My jsme na tom prvním stejně nehráli, byli jsme oslovený v osmdesátým osmým, a to byl zároveň rok, kdy jsme se o pár měsíců později potkali v Bratislavě, kde jsme se fyzicky seznámili. Hráli jsme tam na vysokoškolských kolejích, a jak správně podotkl v knize o Třech sestrách Radek Diestler, mnoho let předtím, než Robert Kodym udělal díru do světa s Bednou od whisky, jsme ji na závěr koncertu společně s Visacím zámkem dali my. Čtyři kytary, jedny bubny, dvě basy a mnoho zpěváků. To bylo podařené vystoupení.
Haubert: Já jsem Tři sestry viděl na tom Rockfestu a hodně mě to překvapilo. Jak už jsem říkal, předtím jsem byl na vojně, a když jsem se vrátil, zjistil jsem, že situace byla dost jiná. Předtím by mě vůbec nenapadlo, kolik vesměs amatérských kapel by mohlo hrát v Paláci kultury, a taky mě překvapilo, že se mi jich hodně i líbilo. Říkal jsem si, že rok jsem byl na vojně a jak se to tady mezitím hnulo. Zřejmě za to taky mohl nástup Gorbačova.
Fanánek: Ano, Gorbačov a perestrojka. Soudruzi najednou nevěděli, jakej vzít směr, tak se na to úplně vybodli a nechali to běžet samospádem. 

Lídr skupiny Visací zámek Jan Haubert.Jaké kapely na vámi zmíněném Rockfestu hrály ještě?
Fanánek: Spíš než punkeři to byla různá brněnská alternativa, Z kopce a podobně. Ale hráli tam třeba Hrdinové nové fronty, kteří se díky Rockfestu dostali do širšího povědomí.
Haubert: Nebo taky Laura a její tygři, to byla svižná muzika, k punku neměla až tak daleko.
Fanánek: To je pravda... My jsme jim vždycky říkali Laura a její negři.
Haubert: Já si ještě pamatuju Slováky Bez ladu a skladu, ti mě taky docela dostali. Zpěvákovi Michalu Kaščákovi bylo v té době snad třináct, na sobě měl málem pionýrskou košilku a chrlil ze sebe hodně rejpavé texty, jako třeba Udavače. 

Vzpomenete si, kdy jste poprvé slyšeli výraz punk?
Fanánek: Já úplně přesně: v časopise 100+1 jsem četl článek o punku a byla to pro mě zcela zásadní věc. On měl bejt jako proti, ale všem pankáčům v našem věku se stal vodítkem, co nosit. Jmenovalo se to Punkrockové šílenství, byla tam vyfocená paní s růžovými vlasy a špendlíkem v puse, což bylo úplně nejvíc. Pak tam taky stálo: "A nosí například kožené bundy" a další věci, takže podle toho jsme se řídili. V té době jsem taky navštívil koncert Pražského výběru, který v té době zmutoval z jazzu v to šílenství. Takže jsem chodil na Kocába, košili vytaženou z kalhot, sako, černý brejle. Díky tomu, že jsem byl na gymplu a měl jsem přísný rodiče, jsem úplně zpankačit nemoh. Na Spořilově jsem měl ve sklepě šatnu, vyšel jsem z bytu jako slušný dítě, ve sklepě jsem se převlíkl a otec mě na zastávce autobusu nepoznal. Stál metr ode mě, ale absolutně mě přehlíd.

Více čtěte v časopise Instinkt, který vyšel 5. srpna 2010.

Foto: ČTK, Jan Schejbal

Další čtení

Soutěž o vstupenky na koncert Lionel Richie

Kultura
1. 7. 2025

V Ostravě dnes začíná festival taneční hudby Beats for Love

Kultura
2. 7. 2025

Jakub Hrůša bude od podzimu 2028 novým šéfdirigentem České filharmonie

Kultura
30. 6. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ