Fotbal na asfaltu a procházka hustým lesem

Kultura
24. 2. 2013 20:00
Hudební tipy.
Hudební tipy.

Skromně a z temných zákoutí se i dnes line hudba, která neusiluje o to, dostat se na výsluní. Nechce jen zabavit a posluchače odreagovat, ale i například předávat pocity i názory. V současnosti tak trochu boj s větrnými mlýny. Ale přesto, jak se ukazuje u dvou nahrávek ze sklonku minulého roku, ani v nejmenším nemusí být marný. 

Kontroll: Asfalt (Silver Rocket)  
http://www.kontroll.cz

Bratrské duo z Kolína už na první pohled dává najevo, že průměrnost a snaha zařadit se do davu nebo dokonce kopírovat módní trendy, je mu cizí. Tvoří ho pouhá rytmika, tedy basa a bicí, ale od samotného počátku na to jde jinak než nástrojově spřízněné spolky z dřívějška - s Deverovou chybou nebo Sabot kromě stejných instrumentů nemá společného vlastně skoro nic. Až na energii a sebevědomí, s jakým předkládají své názory, občas až podobné malým manifestům. Na rozdíl od instrumentálních ekvilibristik zmíněných starších kolegů, jde zde o až punkově údernou jízdu. A jak dokazuje skladba Lov, občas i dost živočišnou.

Asfaltové praskliny nenarušují pevnost.Jeden z mladších výhonků z respektované stáje Silver Rocket (navíc personálně propojený s dalšími spolky, jako jsou Inau, OTK či Hodina pravdy) patří k těm, které skvěle fungují koncertně, kdy z nich hudba i texty prýští na všechny strany, ale při informaci o tom, že se chystají do studia, se u nich opakovaně objevuje obava, zda se podaří atributy přenést do studia. A to i když jde o studio opakovaně vychvalovaného Ondřeje Ježka.

Obavu ovšem vcelku snadno zaženou už první desítky vteřin. Vinylový debut, příznačně pojmenovaný Asfalt, má totiž v sobě nejen slangovou příchuť tradiční gramodesky, ale i všechny aspekty toho slova v původním významu. Hrubý povrch, nenápadnost šedé barvy, která ukrývá pevnost a nedobytnost souvislé hmoty, držící při sobě, a jako bonus pak prach a surovost, s jakou odírá ty, kteří ho chtějí narušit. Ta hudba je umanutá,  netápe, ale přesně i při své přehlednosti a programové ohlodanosti na kost ví, kam chce směřovat. "Dělej, co myslíš. V tom je všechno. To stačí. V tom je síla."

Kontroll si vystačí ve dvou.Podobné je to i s ostatními texty. Nehrají si s jinotaji a tajuplností, tolik častou u podobných spolků, kdy často pravděpodobně jen sami tvůrci vědí, k čemu se vážou a k čemu odkazují, ale bez obalu říkají názor. Jasně, srozumitelně a občas až překvapivě vtipně. Takže kromě toho, že to je mazec, si nemohu pomoci, ale stejně jako na koncertě, tak i z debutové desky v tom necítím ani tak chtěnou urputnost, jako spíš skvělou zábavu. A když Kontroll postupně vysází tu desítku písniček, je to jako deset ukázkových gólů. A dvojice bratrských fotbalistů při nich vydá za Klapzubovu jedenáctku.

 

Le Bain de Maid: Mlčím, zapomínám (Venus Flag rec.)  
http://bandzone.cz/lebaindemaid

Chodovsko - chebské trio, kličkující mezi žánry. Chvíli post-hardcorově hutné, chvíli post-rockově zamyšlené, a mezitím ryzí emo v původním slova smyslu (tedy bez podmalovaných holčiček s jizvami na zápěstích). Náladové, povzbudivé i energické, naléhavé a nepředstírající.  A temné jak pohraniční lesy bez konce. Nějak nevím proč, ale vybavily se mi pionýrské tábory strávené v Krásné u Aše. Romantika i obavy.

Le Bain de Maid na své objevení teprve čekají.Rozhodně doporučeníhodná záležitost, pro všechny milovníky Lvmen,  Ravelin 7 nebo někdejších Thema Eleven. Debutové CD (navazuje na dva roky staré EP) přináší šestici natlakovaných skladeb, označených jen čísly, gradujících od atmosféricky melancholických vybrnkávaček až k hysterickým špičkám mohutných zvukových přívalových vln, výškou ne nepodobných mohutným smrkům, hrozivě čnějícím z masy lesa.  Nejde o něco, co se prožene kolem - opusy od pěti do deseti minut se zadírají, od posmutnělých ploch, přecházejí k bolestně drsným otiskům zkušeností, pocitům fatální nevyhnutelnosti a jasného signálu, že tu nejde o hru, ale o přesvědčení. K větší popularitě chybí už jen trochu výraznější tvář a více osobitosti.

Působivě gradované kompozice (nejdotaženější je závěrečný "bonus track") doplňují skvěle texty: charakterizují je neurčitost, pochyby, touha a chuť po životě bez toho, že by byl znám návod, jak toho všeho dosáhnout. Občas to celé sklouzává až k beznaději, ale díky silným melodiím i uhrančivé souhře trojice a zdařilé práci s intenzitou a dynamikou (původní duo doplňuje už nějakou dobu zkušený bubeník ze spřízněných Mossambic) dochází k až překvapivě sebevědomému vyznění. Kéž by všechny debuty měly takovou sílu.

Autor: Antonín KocábekFoto: archiv

Další čtení

Soutěž o vstupenky na koncert Lionel Richie

Kultura
1. 7. 2025

V Ostravě dnes začíná festival taneční hudby Beats for Love

Kultura
2. 7. 2025

Jakub Hrůša bude od podzimu 2028 novým šéfdirigentem České filharmonie

Kultura
30. 6. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ