Magický vinyl. "Elpíčko", jak se dříve říkalo. Z pohledu jedněch slaví návrat ztraceného syna, z pohledu jiných nevystrčil paty z domu a na cédéčko, nervózně přešlapující za vraty, nechal štěkat psa. Každopádně pokud patříte k těm, kteří doma už (a nebo zatím) nemají gramofon, je nejvyšší čas se po nějakém pěkném poohlédnout. Zatímco kompaktní disk si pomalu balí uzlík na cestu do věčných lovišť a blu-ray zajímá jen snoby, lisovny klasických desek brzo aby uvažovaly o rozšíření výroby.
Wollongong: If Elimination Must Be Condoned to Restrain Thine Ignorance We Shall Concur (Silver rocket)
http://www.silver-rocket.org/kapely/wollongong
Na dlouhé názvy jsou ti tři kadeti. A jdou proti proudu nejen v tom. U třetího alba se opět můžete přehrabovat v pojmech jako "hard-core", "noise-rock" nebo "post-punk" - a stejně nic nebude přesné. Lepší je to neřešit a skočit do toho po hlavě. Opět se lze bez obav sázet, existuje-li široko daleko někdo syrovější či urputnější. Kolik znáte kapel, které propotí svršky i v pár stupních nad nulou? Wollongong je prostě srdeční záležitost: komu přijdou nudní, není můj kamarád.
Nemá smysl vyzdvihovat tvrdost, hrubé riffy, totální cílenou absenci onanistických kytarových sól či jen opravdu zdánlivou monotónnost. To všechno patřilo ke kapele od samého začátku a na koncertech nechybělo nikdy. Stejně jako vlastně docela příjemné melodie, které v té vší řezničině je jen potřeba si najít. Jsou tam, ne, že ne. Zásadní poznání z poslechu je, že ta tlaková vlna, která je neopustila, dostala zas o něco více magičtější charakter. Soundtrack k setkání tajného bratrstva, jestli mi rozumíte.
Od začátku je patrné, jak moc se do mateřské kapely promítl na loňském debutu zachycený sólový projekt zpěváka a kytaristy Torra Unkilled Worker. Úvodní skladba, zpestřená piánem Ondřeje Ježka, u kterého se nahrávalo, by totiž mohla být klidně z jeho repertoáru. Jako úvod do děje skvělá a zpestřující záležitost. Teprve po ní vynikne druhá The Wait, zcela typičtí Wollongong, esenciální záležitost, která svou gradaci začíná přesně tam, kde jiní už končí s blížícím se kolapsem a pěnou u úst.
Slovo "buldozer" už je ve spojení s touhle partou klišé - co takhle "rotavátor"? Nakypří, rozseká na kousky a srovná do latě. Překvapivá pro znalce kapely ale může být pestrost téhle kolekce a vyhmátnutí všech myslitelných zákoutí své hudby. Deska tak dostala dramatický koncept a mluvené slovo na závěr, nazvané Song, je asi tou nejlepší tečkou. A co je nejvíc potěšující: Wollongong neubrali ani tentokrát ze své nekompromisnosti. Třeba i v tom, že programově odmítají myspace a na CD už tuhle nahrávku neseženete.
ČTĚTE TAKÉ: Cesta do lesa i psychohrátky z maloměstské garáže
Take Death: God Save The King (Election)
http://www.myspace.com/takedeathordie
Stačí vzít kotlík. Nasypat do něj porci rockabilly, zalít discopunkem, trochu to zamíchat dryáčnickým rokenrolem a okořenit několika špetkami country a pár kapkami elektropsychedelie. Pokud bylo postupováno správně podle receptu a poměry vhodně zvoleny, výsledkem je chutná specialita, která zní přesně jako na trase Budějovice - Tábor - Praha operující kvarteto s vtipným názvem Take Death.
Ruku si tu podává Kenny Rogers s New York Dolls a řeší spolu novinky v hudebních sofwarech. Pokud někoho zajímají souvislosti, pak lze dodat, že členy jsou i Richard, známý též coby kytarista Kill The Dandies, a hlavně Mátry, který obsluhoval basu a klávesy ve známých Sunshine v dobách, kdy ještě zajímali hudební fanoušky víc než mladé holčičky, a natočil s nimi první čtyři alba. A jako host vypomohla na albu zpěvem i Petra z tria Gaffa.
První album už od úvodní, titulní skladby výborně šlape. Označení "svěží jízda" je už značně otřepané, ale tady prostě sedí. Poměr optimistických, až tanečně provokativních, a temnějších, zvukově experimentálních okamžiků se podařilo vychytat skvěle, stejně jako skutečnost, že skladby nezní ani co do nápaditosti prázdně a postaveně na jediném nápadu, ani přearanžovaně a zvukově přeplácaně. Na debut až pozoruhodně dotažená a oprávněně sebevědomá nahrávka.
Občas by neuškodilo jen se nespoléhat na nosné rytmy a zajímavé zvuky a uvědomit si, o co lépe fungují v těch písních, kdy je doprovází silnější melodie. Nicméně pravidelnost, s jakou většina nahrávky nutí některé svaly k pohybu, a podprahová návykovost desky tento problém prozatím odsouvá mimo oblast pozornosti. Debut Take Death je podařená deska pro všechny, kteří rádi skákají mezi žánry a retro je baví stejně jako futurismus, kytary stejně jako elektronika a přímočarost tak jako zvukové experimenty. Širák nasadit, sequencery odjistit a vzhůru na kůň!
Foto: Archiv interpretů
