Hudební chameleon Morricone: Každý přirozený zvuk je hudba

Kultura
24. 1. 2019 16:00
Ennio Morricone.
Ennio Morricone.

Z teskných tónů harmoniky v ikonickém westernu Tenkrát na Západě se stal asi nejslavnější hudební motiv v historii filmu. Jeho autorem je Ennio Morricone, jedna z největších osobností filmové hudby všech dob. Tento italský skladatel svými melodiemi doprovodil víc jak 500 filmů a seriálů, a i v devadesáti letech, které dovršil loni v listopadu, stále jezdí po světě a vyprodává velké haly. A své úctyhodné jubileum přijede oslavit koncertem 25. ledna i do Prahy.

Stále vitální a pracovitý tvůrce také rád spolupracuje s Českým národním symfonickým orchestrem (ČNSO), se kterým nahrál i hudbu ke snímku Quentina Tarantina Osm hrozných, za nějž dostal roku 2016 svého vůbec prvního Oscara za filmovou hudbu. Přitom Oscara za celoživotní dílo získal paradoxně už v roce 2007, kromě toho i tři ceny Grammy.

"Nejdůležitější pro mne vždy byla metoda, přesnost a samozřejmě láska, tím jsem se vždy řídil," prohlásil Morricone v prosinci 2010 v Praze, když v hostivařských studiích natáčel s ČNSO hudbu k italskému filmu Jako delfín od režiséra Stefana Realiho.

Jeho nejslavnější hudba k filmu Tenkrát na Západě (1968) ve spolupráci s režisérem Sergiem Leonem "viditelně" vstupuje do děje. Morricone jednotlivým postavám přiřkl určitý hudební motiv. Jak se spirála děje stupňuje, motivy se opakují a vyvolávají mrazení i atypickými nástroji - krom palčivé foukající harmoniky je to třeba dramaticky rozdrnkané banjo evokující dusot koňských kopyt.

Používá tu i zcela neobvyklé zvuky, jako je třeba vrzání vodního čerpadla, v souladu s Morriconeho teorií, že každý přirozeně vytvořený zvuk je hudba.

Dvorní skladatel Pasoliniho

S Leonem spolupracovali i na dalších filmech, třeba slavné trilogii Pro hrst dolarů (1964), Pro pár dolarů navíc (1965) a Hodný, zlý a ošklivý (1966), kde se v roli osamělého "muže beze jména" představil mladý Clint Eastwood. Morriconeho spojení harmoniky, zvonů a kytar, které ovlivnilo další westernové tvůrce, se časem stalo znakem žánru.

Působivým doprovodem podbarvil snímky dalších žánrů mnoha režisérů, například Briana de Palmy (Neúplatní), Romana Polanského (48 hodin v Paříži), Franca Zeffirelliho (Hamlet), Giuseppeho Tornatoreho (Malena), Olivera Stonea (U-Turn) či Adriana Lynea (Lolita).

Morricone byl také dvorním skladatelem Piera Paola Pasoliniho. Jedna z jeho starších nahrávek se objevuje i ve snímku Quentina Tarantina Kill Bill.

Nenaučil se anglicky

Římský rodák (10. listopadu 1928) a absolvent tamní konzervatoře Svaté Cecílie, který hrál na trubku v jazzové kapele, začal psát filmovou hudbu na počátku 60. let.

Začínal doprovodem k lehkým komediím a béčkovým filmům, posléze ale již pracoval pro Ettore Scolu či Bernarda Bertolucciho. Průlomem se staly až nahrávky pro Leoneho. Hudební chameleón Morricone se zabývá i symfonickou a komorní hudbou, je mimo jiné autorem chórové skladby k 11. září 2001.

Skladatel, který celý život odmítá nabídky na přestěhování do Hollywoodu a nikdy se nenaučil anglicky, je od roku 1956 ženatý. S manželkou Mariou vychovali čtyři děti. Syn Andrea se zcela "potatil" - stal se rovněž skladatelem filmové hudby a dirigentem.

Naposledy vystoupil Morricone v Praze loni v červenci v roli dirigenta na festivalu Prague Proms s ČSNO. S tímto tělesem spolupracuje už desátý rok a do Prahy se pravidelně vrací.

Autor: ČTK Foto: , ČTK/DPA/Christoph Soeder

Další čtení

V Ostravě dnes začíná festival taneční hudby Beats for Love

Kultura
2. 7. 2025

Jakub Hrůša bude od podzimu 2028 novým šéfdirigentem České filharmonie

Kultura
30. 6. 2025

Filmová výchova míří do škol. Kurzy pro učitele jsou připravené

Kultura
30. 6. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ