Co dělat, když je muzika zadarmo a je jí až příliš? Pozoruhodných koncertů bylo letos v Česku nejvíc v historii. Vrací se obliba vinylových desek i hvězdy zdánlivě mrtvých žánrů, sběratelství válcuje standardní nabídku. Cédéčka se v Americe prodávají hlavně v kavárnách, alba se vydávají na USB klíčenkách. Hudba v roce osm, to je dominance internetu a webových uživatelských prostor.
Opakovat skutečnost, že fenomén pirátských sítí, uživatelských serverů, internetových obchodů i webových vydavatelství válcuje klasické distribuční strategie a nahrazuje tradiční komunikaci, by bylo nošením dříví do lesa. Rok 2008 charakterizuje z technologického hlediska hlavně pokrok v množství, nikoli principech: většina změn, které se na hudebním trhu udály v posledních dvou letech, se letos projevila v extrémně zbytnělé podobě.
Duch doby podle Reznora
Po nedávném vzoru kapel Radiohead, The White Stripes nebo zpěvačky Kylie Minogue se rozhodli i někteří tuzemští interpreti reagovat na rozvoj hudebních digitálních formátů a vydat oficiální album na USB klíčence. Mezi muzikanty, kteří si uvědomili, že ačkoli je flash disk stále ještě hlavně záležitostí pro sběratele a skalní fanoušky, jejich obliba výrazně stoupá, jak o tom svědčí například pražská elektro-popová formace Sporto nebo slovenský raper Vec. Oproti tomu se markantně zvýšil prodej gramofonových desek: nejen pro audiofily začíná být dobrodružství ve vinylových drážkách vhodnou variantou ke zvukově ochuzeným komprimovaným empétrojkám.
Největším revolucionářem na poli nabídky hudby zdarma se však stal jednoznačně Trent Reznor, frontman kapely Nine Inch Nails.
Muž, který na svém koncertě v září 2007 freneticky naváděl publikum, aby jeho hudbu raději kradlo, nežli legálně kupovalo, letos vydal čtyřalbum nazvané Ghost I-IV, přičemž první část dal volně ke stažení na pirátskou síť. Za 5 dolarů nabídl download kompletního díla v digitální podobě, za 10 dolarů celý opus na kompaktních discích a dále stupňoval cenu podle míry luxusnosti a bonusů, jež k té které edici náleží.
Reznor využil své slávy, nestrčil hlavu do písku a bezprecedentně zvítězil: vydělal čtvrt milionu dolarů během pouhých tří dnů a navíc si ověřil, že o jeho muziku pořád stojí velké množství posluchačů.
Koncertní atrakce i žánrové návraty
Letošek zůstane v paměti spousty fanoušků jako rok, kdy se vrátil trip-hop. Temný atmosférický styl, který se během minulé dekády vylíhl v anglickém Bristolu, zažil comeback svých zakladatelů. Po zdařilém albu Third kultovního tria Portishead a návratu Massive Attack v rolích festivalových kurátorů se z pětileté hibernace probral k životu i ponurý vizionář Adrian Thaws aka Tricky, který přijel svou novinku Knowle West Boy představit 24. listopadu i do Prahy.
Gigantická koncertní nabídka roku 2008 ostatně představuje kapitolu samu pro sebe. Snad ještě nikdy v Česku nehrálo během jedné sezony takové množství alternativních i mainstreamových hvězd všech stylů. Slušné domácí úkoly s pár hrubkami odehráli ve svých tuzemských premiérách Alanis Morisette a Alicia Keys, kolážista Amon Tobin nebo uplakaní melancholici Coldplay, nadstandardním výkonem se blýskli Islanďané Sigur Rós, oživlí rockeři R.E.M nebo věčný experimentátor a vokální terorista Mike Patton. Mezi legendami, jež letos zavítali do české metropole, nechyběli Iggy pop a The Stooges, Jethro Tull nebo metaloví klasici Iron Maiden.
Především se ale změnily poměry na nezávislé scéně, na níž se etablovalo neobvyklé množství odvážných promotérských skupin (A.M. 180, Stimul, Sperm, Silver Rocket, Recyclit, Scrape Sounds) i jednotlivců, kteří postupně dovezli to nejčerstvější ze světové alternativy. Doba, kdy festivaly vznikaly z důvodu, že do Česka neproudí aktuální progresivní trendy, je nenávratně pryč: kvalitních koncertů nezávislé muziky už je - nejen v hlavním městě - tolik, že fanoušci nevědí, kam dřív skočit.
Mezi klíčové zážitky z této oblasti patřila vystoupení Bonnieho „Prince" Billyho či Connora Obersta, kapel Black Dice, The Gutter Twins, manických rockerů Okkervil River a freak-folkových géniů The Dodos. Krajní polohy soudobé hudby poprvé u nás představili metaloví experimentátoři KTL nebo norští hlukoví atentátníci Jazkamer. Rovněž nabídka letních akcí stála za to: nad průměr vystoupali například průkopníci živě hraného hip hopu The Roots na Hip Hop Kempu nebo výše zmínění Massive Attack, kteří ozdobili závěr festivalu Rock For People.
Koncert roku ale může být jen jeden. Pro mnohé, včetně autora textu, jím bylo fenomenální vystoupení zkušeného magnetizéra Toma Waitse, který vystavil své okouzlující panoptikum v Kongresovém paláci.
Muzika ze Starbucks a hity pro Obamu
Jedním z nepodivuhodnějších způsobů, kterým se americký trh snaží vzdorovat rapidně klesajícímu prodeji nosičů, je pokus svazovat desky s jednotlivými obchodními řetězci. Vloni distribuoval kavárenský řetězec Starbucks alba Boba Dylana, letos zase novinku Alanis Morisette. To, co bylo dříve výjimkou z pravidla, je v roce osm samozřejmostí a standardem. Nový opus mastodontů AC/DC vyšel exkluzivně v síti Wal-Mart a stejně jako v případě předchozích interpretů, není ve Státech nikde jinde k dostání. Uživatelsky vstřícný krok ke konzumentovi, další zoufalý pokus zachránit hudební průmysl a s ním i devalvující formát kompaktního disku. Hudba jako součást životního stylu určité společenské skupiny.
Jednou z nepřehlédnutelných událostí byla také nevídaná podpora muzikantů novému prezidentovi Spojených států Baracku Obamovi. Zatímco v době jeho vnitrostranického soupeření s Hillary Clintonovou za něj lobbovali svými naléhavými rockovými hymnami Arcade Fire či víla s harfou Joanna Newsom, na jeho oficiální „soundtrack" k prezidentské kampani nazvaný optimisticky Yes We Can přispělo stylově širší spektrum umělců. Svůj podíl na zvolení demokratického kandidáta má například prozíravý slepec Steve Wonder, raper Jay-Z, písničkářka Sheryl Crow nebo několika cenami Grammy ověnčený bluesman John Mayer.
Hudba ze stanice Zoo
Co se vývoje či stagnace jednotlivých žánrů týče, těžko generalizovat, ale jedno je jasné: silných individualit i progresivních kapel je pořád dost. Zatímco v hip hopu sváděli pomyslný souboj old-schooloví matadoři (GZA a RZA, bratranci z Wu-Tang klobouku), vyznavači moderní abstrakce (nezařaditelné trio Why?, producent Flying Lotus) a mainstreamové celebrity (Lil´ Wayne, Atmosphere, Kanye West), na kytarové scéně bodovaly osobité formace se slabostí pro rurální melancholii a podvratný lyrismus.
K nejvýznačnějším zástupcům této kategorie patří jak debut seatlleské pětice Fleet Foxes, tak především znamenitá novinka texaského kolektivu Shearwater a druhý počin kanadských Islands. Jedním z kandidátů na album roku pak zůstává art-rocková formace TV on the Radio, která výtečně zkombinovala post-punkové rify a popové nápěvy s postupy kosmického funku a futuristického soulu. Mimořádný ohlas právem zaznamenal dubstepový producent The Bug, který v rámci odumírajícího stylu zapleveleného nudným epigonstvím zazářil apokalyptickým albem London Zoo.
Velkým tématem byla inteligentní revitalizace diska, patrná v Americe (Hercules and Love Affair), Austrálii (Cut Copy) a v různých mutacích zejména ve Skandinávii (Lindstrøm, Robyn, Luomo). Chytrá pop-music se dočkala novinky neosoulové dvojice podivínů Gnarls Barkley a eklektického debutu zpěvačky Santogold. Z českých luhů a hájů se nejvíc dařilo v Podještědí: oficiální nadžánrový debut skupiny DVA, který je báječně rozmanitým otiskem metody Do It Yourself (udělej si sám), patří na piedestal letošních tuzemských nahrávek.
Někteří posluchači i recenzenti se mi občas svěřují s tím, že mnohá dobrá alba, o nichž zaníceně hovořili či psali, měli čas poslouchat třeba jen jediný den. To je symptom dnešní doby - v rychlosti nasát, ve chvatu si udělat názor a tryskem zamířit k dalším nahrávkám, které se nám přes noc stáhly do našeho velkokapacitního přenosného počítače. Monstrózní nabídka nejprve budí zvědavost, pak nenasytnost a nakonec únavu z nemožnosti všechnu tu hudbu strukturovaně pojmout. A pak zase zvědavost.
Na slyšenou na síti.
Foto: Karel Šanda, archiv
