Pro zpívání byla Mireille Mathieu zrozená a půlstoletí na pódiích je pro ni "splněným pohádkovým snem". Hvězda francouzského šansonu nahrála víc jak 1200 písní v 11 jazycích a sjezdila s nimi celý svět, prodala přes 150 milionů alb. Drobná křehká dáma s typickou ofinkou v elegantním tmavém oděvu, která v pátek oslaví sedmdesátiny, je po dlouhá léta stále stejná: "Zůstávám věrná. Svému stylu, přátelům i účesu." A zpívat chce pořád.
Byť její písně Akropolis Adieu a Mon Credo šplhaly na vrcholky evropských hitparád už v 60. letech 20. století. Byť do dnešní doby natočila přes 40 desek.
"Jsem gaullistka a katolička. Především ovšem Francouzka. Ale mám ráda všechny národy a ráda jim zpívám. A často v jejich jazycích. Víte, co je nejtěžší? Ani japonština, ani čínština, nýbrž finština." Zpívala téměř ve všech zemích a milují ji prostí i mocní tohoto světa.
Zpívala na zahájení olympiády v Soulu, při oslavách 60. výročí vylodění v Normandii i na moskevském Rudém náměstí. Pro britskou královnu Alžbětu II. i pro amerického prezidenta Ronalda Reagana.
Psal se 21. listopad 1965. Na francouzské televizní obrazovce se objevila drobná křehká dívčina. Do roka znala její jméno celá Francie. Pak se s ní seznámil zbytek světa a lidé si začali vyprávět příběh jejího života, který zní jako z pohádky...
Mireille Mathieu se narodila 22. července 1946 ve francouzském Avignonu jako nejstarší ze 14 dětí Rogera Mathieu, který pracoval jako kameník na hřbitově, a jeho ženy Marcelle. Odmalička snila o tom, že bude zpěvačkou. Poprvé zpívala ve čtyřech letech na půlnoční mši.
Zpívala si při práci v továrně, kde od 14 let skládala obálky. I večer doma při péči o sourozence. V roce 1962 se zúčastnila místní pěvecké soutěže, ale neuspěla. O rok později to zkusila znovu... zase nic. Až po třetím vystoupení v roce 1964 ji pozvali do jednoho televizního pořadu.
Díval se i Johnny Stark, manažer Johnnyho Hallydaye. Pak zvedl sluchátko, vytočil číslo a zeptal se: "Slečno Mathieu, chcete se stát zpěvačkou?" Den po televizním triumfu podepsal smlouvu s jejím otcem. A po pouhých čtyřech týdnech se Mireille objevila na nejprestižnější francouzské scéně - v pařížské Olympii. Nová Edith Piaf byla na světě.
Na cestách po světě francouzskou dámu přezdívanou Slavík z Avignonu provází bizarní sbírka talismanů - kominíček (dárek od fanouška), portrét otce a fotografie Johnnyho Starka. A taky sestra Monique.
"Beru zpěv až příliš vážně, věnuji mu denně čtyři hodiny. Miluji bordeaux a šampaňské, ale kvůli hlasu piju vodu, nekouřím a všude, i na cestách, se snažím, aby můj den měl pravidelný rytmus," říká zpěvačka, která nemá ráda karafiáty a je prý nadšenou fotbalovou fanynkou.
Též pravidelně navštěvuje show předních světových návrhářů a proslula jako znalkyně světové módy. Žije v domku na předměstí Neuilly u Paříže, se svou sestrou a s několika kočkami.
"Chci zpívat pořád," říká stále půvabná a štíhlá zpěvačka, pro niž je slovy jejího manažera pódium skutečným domovem. Snad proto nikdy v životě neměla rodinu a nelituje toho: "Nic jsem neobětovala, nic mi nechybí. Jsem šťastná."
