Přímo na Národní třídě se uskuteční velký koncert 20 let bez opony - Máme co slavit! Skupina Monkey Business na něm doprovodí celou řadu zpěváků a osobností, kteří si nezadali s minulým režimem. Vystoupí i mladší muzikanti, kteří tu dobu moc nepamatují a jsou rádi, že nemusí absolvovat to, co jejich starší kolegové.
Zazní celá řada evergreenů jako například Mišíkův Slunečný hrob nebo Hey Jude, kterou pro zaneprázdněnost Marty Kubišové zazpívá Tonya Graves, ale i skladby z repertoáru režimem perzekuovaných Plastic People of the Universe, DG 307, Garáže či Jasné páky.
Několika z těch, kteří se na pódiu večer objeví, položil on-line deník TÝDEN.CZ tři anketní otázky:
1) Jak a kde jste se dozvěděl o událostech 17.11.1989 na Národní třídě ?
2) Co vy osobně účastí na koncertě budete slavit?
3) Co byste vzkázal těm, kteří se domnívají, že se mají v současnosti hůře než tehdy?
Roman Holý
1) Tuším 18.listopadu, od nějakých spolužáků na vysoké škole...
2) Budu slavit krásných dvacet svobody. Do svých třiadvaceti jsem žil v komunismu, mám tu dobu v živé paměti a často srovnávám. I proto budu slavit.
3) Proč bych jim měl něco vzkazovat? Je mi to spíš líto, že takových je stále dost.
Vladimír Merta
1) Hrál jsem ten den v Desné, zrovna ten den jsem se tam dopustil jednoho primitivního brežněvovského vtipu. Asi ve tři ráno jsem přijel domů a moje žena ještě nespala. Řekla mi, že studenti dostali do držky, a tohle, že už komunistům určitě neprojde.
2) Já zásadně neslavím, ani svoje narozeniny... ani Ježíš neslavil... Chtěl bych na tom koncertě přenést na lidi tu správnou náladu. Nechci se vracet. Mnohem důležitější je, co vymyslíme do budoucnosti.
3) No to je dobře známé heslo už z rádia Jerevan: Dobře už bylo. Ale jak se to říká... každý svého štěstí strůjcem. Kdo si neuměl za posledních dvacet let užít svobodu, na toho čeká leda tak psychiatrická léčebna.
Pavel Zajíček
1) Zřejmě někde v New Yorku, kde jsem tou dobou žil. Nejspíš z novin...
2) Svou účastí nic neoslavuju. Já vlastně vůbec nic neslavím. Jen jsem rád, že jsem potkal tolik zajímavých nových lidí.
3) Nejsem učitel života, nic nevzkazuju. Jistí lidé si neuvědomují křehkost svobody. Je to jemný plamen, který hoří a otevírá osobní možnosti života a poznání, které nelze definovat.
Tonya Graves
1) Poprvé jsem o tom slyšela, když jsem byla na univerzitě v Americe. Studovala jsem herectví a připravovali jsme hru Václava Havla Pokoušení. Byla to velká věc, hru jsme si vybrali už na jaře 1989 a shodou okolností měla premiéru v listopadu 1989.
2) To je jasné - dvacet let svobody mého adoptovaného domova.
3) Vzkázala bych jim, že pokud čekání ve frontě na banány a mandarinky není špatná věc, tak možná, že mají pravdu.
Tony Ducháček
1) Zrovna jsem tou dobou byl v divadle na Nový scéně, tak jsem to měl docela blízko a dozvěděl jsem se to přímo od lidí, kteří přicházeli z ulice.
2) Pro mě nejde ani tolik o oslavu, ale spíš o připomenutí událostí před dvaceti lety.
3) Nic. Lidi prostě rádi zapomínají, je to pro ně jednodušši...
Mardoša
1) Dozvěděl jsem se to, když večer domů přišel zmlácenej táta. Já jsem v průvodu byl také, ale měl jsem kliku, že jsem těsně před Národní šel na metro. Ve svém věku jsem musel být včas doma.
2) Svobodu, přeci! A také to, že mi tenkrát neujelo to metro.
3) Samozřejmě že to, jak se člověk cítí, nemusí vůbec souviset s tím, jak je uspořádána společnost. Nicméně co se zřízení týče, mají dotyční stále spoustu zemí, kam se mohou vydat a osvěžit si paměť. Pokud s ní mají nějaký výraznější problém.
Foto: o.p.s. Opona a archiv
