Kanadský dirigent Charles Olivieri-Munroe, který v roce 2000 jako třicetiletý vyhrál interpretační soutěž Pražského jara, dirigoval v úterý večer na festivalu program sestavený z hudebních zpracování shakespearovských námětů. Se Severočeskou filharmonií Teplice současně umělec oslavil deset let ve funkci jejího šéfdirigenta.
Ve Smetanově síni zazněla Dvořákova předehra Othello, slavná baletní hudba Romeo a Julie od Sergeje Prokofjeva a skladby Ericha Wolfganga Korngolda a Václava Trojana.
Česky hovořící Olivieri-Munroe rovněž několik let šéfoval Symfonickému orchestru Slovenského rozhlasu v Bratislavě. Pražský soutěžní úspěch mu navíc otevřel cestu na mezinárodní podia v Evropě, Americe a Japonsku. Vrací se i do Toronta, kde před příchodem do Česka studoval a kde má podle něj česká hudba dobré jméno zejména díky někdejšímu působení dirigenta Karla Ančerla.
V Brně a v Praze se mladý dirigent počítá k žákům Jiřího Bělohlávka a Otakara Trhlíka. Jak před několika lety uvedl, právě silné české tradice a umělecké styky byly důvodem, proč počátkem 90. let přišel z Kanady studovat do Brna. Od loňska Olivieri-Munroe sám vyučuje na pražské Akademii múzických umění.
Karel Ančerl (1908 až 1973), šéf České filharmonie v letech 1950 až 1968, působil v Torontu až do smrti poté, co opustil po roce 1968 Československo. Později tam často hostoval dirigent Bělohlávek a Olivieri-Munroe byl při mistrovských kurzech ve Zlíně jeho žákem.
Na letošním 62. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro koncertovala v úterý také cembalistka Monika Knoblochová, která byla v roce 1999 ve svém oboru rovněž úspěšnou laureátkou mezinárodní hudební soutěže Pražského jara. Od té doby ještě získala několik cen, mimo jiné v Mnichově - společně s flétnistkou Janou Semerádovou - na soutěži v oboru historicky poučené interpretace staré hudby.
V klášteře sv. Anežky České hrála Knoblochová na moderní nástroj skladby již nežijícího exilového skladatele Jana Nováka a na pět let starou kopii francouzského cembala z roku 1760 skladby Johanna Sebastiana Bacha.
Foto: www.olivieri-munroe.com
