Při poslední zastávce v Praze před pěti lety si The Residents sundali svoje pověstné masky očních bulv a pod nimi byly různě pokřivené karikatury lidí. Na koncertě 20. listopadu, který se konal opět v Akropoli, sejmuli i tyto škrabošky a ukázalo se, že členové nejtajuplnější americké kapely jsou nejspíš králíci.
Mezi deskou Demons Dance Alone (2002), se kterou vyrazili na velké turné naposledy, a podzimní novinkou The Bunny Boy vydali The Residents tři alba, kterým by inscenování do pódiové podoby dozajista slušelo. Především psychoanalytická klauniáda Tweedles! (2006) a loňská adaptace povídky Pískař E.T.A. Hoffmana nazvaná The Voice of Midnight vzbuzovaly u fanoušků v tomto ohledu nemalá očekávání.
Jenže tito anonymové se nikdy nespokojili s pouhým koncertováním a už jim nestačí ani divadlo, takže potřebovali jiný materiál, s nímž by mohli zprodukovat vrstevnatější a více multimediální představení.
Souvisí ušatý symbol Velikonoc s druhým příchodem Krista?
Bunny Boy je příběhem chlapce posedlého blížícím se koncem světa, který se ztratil během dovolené na ostrově Patmos (tam, kde svatý Jan sepsal poslední knihu Nového zákona). Vystoupení na tomto turné The Residents kombinuje písně z aktuálního alba (zazněly však i tři, které na něm zachyceny nejsou), monologické „one man show" předěly, které dodávají představení dramatický oblouk, a projekce krátkých videí publikovaných na serveru YouTube. V tomto dosud pokračujícím seriálu, který již čítá něco přes třicet epizod, hlavní protagonista pátrá po svém pohřešovaném bratrovi a diváci mu mají možnost díky e-mailové adrese v hledání pomoci a do jisté míry tak příběh interaktivně ovlivnit.
Na jeviště Paláce Akropolis se kulisy vešly tak akorát. Uprostřed se nacházely průsvitné dveře, které byly vchodem na scénu, a nad nimi malé projekční plátno.
Po stranách se klenuly dva bílé kopulovité stany připomínající iglú (někomu mohly evokovat jejich slavné Eskimo). V levém, otevřeném směrem k publiku, se nacházela čtveřice králíků-muzikantů, oděných do antracitových „kožíšků". V pravém, který byl po dobu první poloviny uzavřený a v druhé půli rovněž otevřený, se skrýval tajný pokoj hlavní postavy.
Takzvaný „Zpívající Resident" vystoupil před lidi překvapivě, avšak jen zdánlivě bez masky. Muž s falešným plnovousem a staromódními brýlemi se nejprve jakoby zalekl novinářských fotoaparátů v první řadě a entrée se mu podařilo až na druhý pokus. Navzdory temným tématům apokalypsy a schizofrenie si vystoupení udržovalo příjemný nadhled a nečekanou vtipnost: „Těsně před turné jsem zjistil, že bratr je možná v Patmosu v Arkansasu a chtěl jsem, aby Residents vzali na cestu místo mě Billyho Joela. Ničemu se nedá věřit - tenhle králík ani není králík, je to převlečený medvídek," řekl v jednom z divadelních předělů zpěvák a stáhl plyšákovi umělé uši.
Představení začalo v osm a s přestávkou trvalo téměř přesně dvě hodiny. Posledních pár minut, které zbývaly do oficiální večerky Akropole, poctivě vyplnili přídavkem v podobě neveselé skladby My Window z desky Animal Lover (2005). Na odlehčenou a rozloučenou po umělecky hodnotném zážitku pustili do sálu rozvernou písničku o velikonočním králíčkovi.
Foto: residents.com
