Vlastně v jedné věci předběhli dobu. V době, kdy začínali, se ještě u hudebníků v prvé řadě oceňovaly instrumentální a skladatelské schopnosti, a pak teprve to ostatní. Oni se však proslavili především svou vizáží. Dnešní doba, kdy image je často důležitější než cokoliv jiného, vlastně jen propracovává jimi vyzkoušený model. Američtí Kiss totiž dali termínu "glam rock" jeho skutečnou náplň.
Kiss samozřejmě "ulovili" řadu fanoušků na funkční model spojení hard rocku, glam rocku a líbivých melodií, které často balancují mezi rockem a popem. Ale jejich líčení, kostýmy i pověstná koncertní show vždy byly na prvním místě mezi důvody jejich proslulosti. I proto jsou oblíbení i u místního publika, na které nezapomněli ani v rámci turné ke své zatím poslední desky Sonic Boom. V pátek 21. května se objeví v Ostravě, o dva dny později pak v Praze.
ČTĚTE TAKÉ: Potvrzeno: festival Sonisphere se stěhuje do Milovic
V počátcích provokativní kapelu, proslavenou krom image i sexuálními výstřelky, založili v roce 1973 baskytarista a zpěvák Gene Simmons a zpěvák a kytarista Paul Stanley. Ti jediní z původní sestavy v kapele po různých personálních změnách vydrželi a jsou součástí i současného kvarteta. Nyní s nimi hrají kytarista Tommy Thrayer a staronový bubeník Eric Singer.
Svou image zkompilovali z těch, kteří je inspirovali - divokého Alice Coopera, na vizuální složku vždy hodně dbajícího Davida Bowieho, nebo New York Dolls s kostýmy od Malcolma McLarena. A také z komiksů a cirkusu. Nejdůležitějším se stalo jejich pověstné líčení - Simmonsovo představovalo démona či vampýra, Stanleyovo oficiálně hvězdné dítě, ale ve skutečnosti nejspíš lehkou děvu, kytarista Ace Frehley byl za mimozemšťana a bubeník Peter Criss měl na tváři kočku. Jeho nástupce Eric Carr ji vyměnil za lišku a pozdější kytarista Vinnie Vincent představoval válečníka s křížem Ankh. Současní dva nepůvodní členové se ale vrátili k zavedené image svých předchůdců.
Pověstné byly i další rekvizity. Na jednom turné tvořil scénu tank, Gene Simmons dlouhá léta hrál na baskytaru ve tvaru popravčí sekery. Mezi jeho nejoblíbenější kousky také patřilo plivání ohně, zvracení umělé krve nebo vyplazování jazyka, s jehož délkou se údajně dostal i do knihy rekordů. Také důmyslné nasvícení či pyrotechniku měli Kiss dávno před mnohými kolegy.
O tom, že bez komiksových obličejů to nepůjde, se skupina přesvědčila metodou pokus/omyl. V polovině osmdesátých let se načas líčení vzdala a rockoví historici to dodnes považují za nejhorší marketingový tah, jaký kdy kdo udělal. Popularita i komerční úspěch šla totiž dolů takovým tempem, že se skupina ještě ráda po několika letech ke svému poznávacímu znamení vrátila.
Zatím poslední deska Sonic Boom se kapele až překvapivě povedla a vedle nadšení fanoušků se chvála dostavila i v reflexích kritiků a konstatování, že Kiss jsou i po letech ve výborné formě. Ostatně za svou kariéru už prodali téměř 100 milionů hudebních nosičů. U nás měla vždy jejich popularita ještě jeden rozměr - určitou formu protestu proti režimu, pro který zosobňovali esenci zla a důkaz dekadentní buržoazní prohnilosti.
Pro komunistický režim v bývalém Československu navíc byli nepřijatelní nejen pro rockovou muziku a svou "západní" image, ale také kvůli logu s runovými "S" evokujícími symboliku jednotek SS. Označovat je za propagátory nacismu však bylo poněkud nesmyslné, protože hned polovina kapely se netají židovským původem.
To vše však zřejmě pro návštěvníky obou koncertů nebude zřejmě podstatné. Rokenrolový cirkus, který prostřednictvím Kiss přijíždí, je totiž především antiintelektuální a oddechovou zábavou. A to na nesrovnatelně vyšší úrovni, než jakou mohou nabídnout i ty domácí spolky, které se hudebně plus/minus slavným idolům snaží podobat.
Foto: Live Nation
