Koncert legendárních Led Zeppelin se blíží
02.12.2007 10:28
Jedna z největších legend rockové hudby, skupina Led Zeppelin, v pondělí 10. prosince odehraje v Londýně po dlouhé době společný koncert. Zesnulého bubeníka Bonhama nahradí jeho syn Jason.
Tato britská kapela se v počátcích své kariéry inspirovala černošským blues, postupně se ale vypracovala k nezaměnitelnému vlastnímu stylu a společně se skupinami Deep Purple a Black Sabbath se stala součástí "svaté trojice", která položila základní kameny hardrocku a heavy metalu. Existenci skupiny ukončila v roce 1980 smrt bubeníka Johna Bonhama.
Od svých souputníků se jedna z nejvlivnějších kapel všech dob v lecčem lišila. Hudba Led Zeppelin, která si vysloužila přídomek kladivo bohů, byla plná protikladů; těžkotonážní a temné kytarové riffy si totiž skvěle rozuměly s bluesovými, folkovými, keltskými a dalšími motivy.
Vznik pouze jako souhra okolností
Vznik "zepelínů" byl vlastně náhodný. Kytarista Jimmy Page měl práva na jméno své předchozí skupiny Yardbirds, ve které hráli například Eric Clapton nebo Jeff Beck. Ta se ale rozpadla dříve, než stihla ukončit skandinávské turné. Manažer Peter Grant mazaně poslal Pagem poskládanou novou skupinu do Skandinávie pod názvem New Yardbirds. Z těch se stali Led Zeppelin, název údajně vymyslel bubeník The Who Keith Moon.
Zpěváka Roberta Planta objevil Page v jednom birminghamském klubu, basista John Paul Jones se Pageovi přihlásil sám a na místo bubeníka doporučil Plant svého kolegu Johna Bonhama, zvaného Bonzo. Jones později vzpomínal v knize Hammer Of The Gods (Kladivo bohů) na první zkoušku: "Jimmy se zeptal: Co budeme hrát? Znáte Train Kept A Rollin? To je jednoduché, jen G a A. Odpočítal to a místnost prostě vyletěla do povětří." A tak vypadaly i koncerty právě vzniklé legendy.
V lednu 1969 vyšla jejich první eponymní deska, která byla nahraná za 30 hodin. Kromě vlastních skladeb, jako například Good Times, Bad Times, na ní byly i tradiční bluesové kompozice. Už na první desce ale byl zřetelný rukopis skupiny: divoká rytmika Bonhama a Jonese, bluesově rozbolavělý a současně kovový hlas blonďaté ikony Planta a všestranná Pageova kytara. "Ve svém hudebním projevu jsme byli stateční, chaotičtí, upřímní... Byli jsme jakýsi filtr pro všechny dobré věci. Přefiltrovali jsme je a taky jsme si půjčovali a kradli. Z toho všeho jsme pak vytvořili originál," shrnul počátky tvorby Plant.
Ještě v roce 1969 vyšlo druhé, o mnoho tvrdší album s hity Whole Lotta Love nebo Heartbreaker, jež zahájilo sérii žebříčkových vítězství desek skupiny. Akustičtější třetí album z roku 1971 bylo v keltském a folkrockovém hávu a o rok později vydala skupina čtvrté album s jejich nejslavnější skladbou, baladou Stairway To Heaven, a s dalším hitem Rock and Roll.
Následovaly desky Houses Of The Holy (1973), ceněné dvojalbum Physical Graffiti (1975) s hitem Kashmir, album Presence (1976), hudba k filmu a soundtrack The Song Remains The Same (1976) a deska In Trough The Out Door (1979).
Krom umění také divoký život
Skupina patřila k neporazitelným velikánům především v první polovině 70. let, na popularitě jí však neubral ani nástup punku, ani klesající kvalita jejich posledních alb. Součástí života skupiny byly také skandály, ke kterým patřilo rozbíjení hotelových pokojů, vyhazování televizorů z oken nebo divoké večírky ve společnosti muzikantských společnic "gruppies". Kvůli drogám a alkoholu si prý některé etapy tohoto období ani nepamatují. Tehdy by asi nikdo nehádal, že hlavní tahoun Page dostane v roce 2005 od královny Alžběty titul důstojníka Řádu britského impéria. Ocenění ale dostal za charitativní práci ve prospěch dětí v Brazílii.
V září 1980 kapelu zastihla zpráva o úmrtí bubeníka Bonhama, jenž se zadusil vlastními zvratky po vypití dvou litrů vodky. V prosinci Led Zeppelin oznamují, že bez Bonhama nebudou pokračovat. Slavnému kvartetu se podařilo prodat na 300 milionů alb po celém světě a po rozpadu skupiny se její členové vydali na sólové dráhy. Ještě předtím ale sestavili z dosud nevydaných nahrávek poslední album Coda (1982).
"Hlas" a "kytara" Led Zeppelin se poté sešly poprvé v roce 1994 na albu No Quarter, které obsahovalo hlavně předělávky jejich starších věcí v severoafrickém hávu. V roce 1998, kdy oba zahráli i v Praze, vyšel jejich další společný projekt Walking into Clarksdale. Poslední koncert uspořádali před 12 lety při příležitosti uvedení do rokenrolové Síně slávy. Od té doby se sešli dvakrát, v roce 1995 při koncertě Live Aid ve Filadelfii a o tři roky později při 40. výročí společnosti Atlantic Records.
Podle kytaristy Jimmy Page skupina zahraje většinu největších hitů, tedy to, co chtějí fanoušci své legendy slyšet.
Foto: Archiv
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.