V současnosti nejslavnější islandská skupina dorazila do Prahy bez avizované dechové sekce i smyčcového kvartetu Amiina. Přesto nadchla publikum v aréně HC Sparta.
Sigur Rós vycházejí z post-rocku a doplňují ho o zasněné melodie a vysoký melancholický zpěv (v islandštině nebo ve smyšlené řeči Vondalenska). Z uvedených matérií dokáží však Sigur Rós utkat i hravou píseň. Těch je nejvíc právě na posledním albu Með suð í eyrum við spilum endalaust, které skupina přijela do Prahy představit.
Hned v úvodu Sigur Rós vyvrátili pochybnosti o tom, že prostor pro konání koncertu výslednému dojmu uškodí. Organizátoři s vědomím toho, že Sigur Rós nejsou běžnou „stadiónovou kapelou", zmenšili kapacitu v hledišti zhruba na polovinu a dosáhli tak - v jinak nevzhledném prostředí - sympaticky komorní atmosféry celého koncertu.
Skvělý zvuk a kytarová hypnóza
Navíc převážně starší (a zřejmě posluchačsky zkušené) publikum mělo od první skladby Svefn-g-englar pochopení pro vjem každého detailu postupně gradujících skladeb. V tichých pasážích bylo skvělé sledovat, jak zhruba čtyři tisíce návštěvníků koncertu v naprostém tichu se zaujetím poslouchá každé „nedokonalé" sešlápnutí stařičkého harmonia. Kromě empatického publika byl však největším pozitivem koncertu výborný zvuk (v holešovické aréně věc opravdu nevídaná).
Sigur Rós si v průběhu bezmála dvouhodinového setu libovali, jak je u nich zvykem, v hypnotickém opakování motivů a vytváření zvukových barev. Od kytarových stěn (úvod Ny batterí), přes hříčky všech čtyř členů kapely s klávesami a xylofony v úvodu skladby Saeglopur (z desky Takk) až po využití tleskajícího publika jako regulérního rytmického nástroje pro svižnou skladbu Gobbledigook z aktuálního alba.
Nadšené publikum si vytleskalo přídavek, kterým se vcelku nepřekvapivě stala více než desetiminutová epická skladba Popplagið z asi nejslavnějšího alba skupiny, jehož název tvoří pouze prázdné závorky. Publikum se sice dožadovalo ještě dalšího přídavku, ale Sigur Rós se už jen několikrát uklonili a opustili pódium. V nejlepším se má přestat a je to tak správně.
Foto: amiestreet.com
