Koncert The Notwist: univerzita středního věku
24.04.2008 12:33 Recenze
V únoru 2006 na prvním ročníku festivalu Sperm předvedla respektovaná německá pětice The Notwist celkem fádní bigbítovou show, která upozadila jejich nejvýraznější zbraně, důvěrně známé z řadových alb: schopnost zkombinovat přiměřeně chytlavé, výtečně zaranžované rockové písničkářství s invenčními (převážně smyčcovými) samply a nápaditou elektronickou řezankou. I na pražském koncertě bylo trochu znát, že členové kapely nejsou na společné živé hraní příliš zvyklí a v posledních letech se věnují převážně svým sólovým projektům.
Sympaticky skromný projev a jakási přirozená hloubavost zkušených muzikantů (formace existuje už od roku 1989) se ve středu večer - alespoň pro mne - přetransformovala spíš do pocitů emoční podchlazenosti a mírné akademické nudy. Přestože vystoupení začalo známým singlem Pick Up The Phone a dobrou polovinu playlistu tvořily skvělé písně z vrcholného alba Neon Golden (po sobě jdoucí skladby One With The Freaks a This Room, nostalgický kousek Trashing Days), na pódiu působili The Notwist přes nespornou snahu poněkud nerozehraně až unyle. Možná i proto, že pražský koncert byl první zastávkou na jejich jarním evropském turné, které předznamenává vydání nové desky The Devil, You + Me.
Svůj nemalý potenciál přitom průkopníci tzv. glitch-popu na určitých místech demonstrovali dosti přesvědčivě: některé instrumentální dojezdy písní měli patřičnou razanci a v druhé polovině show došlo i na mnohem hlukovější a rozvazbenější pasáže, než bychom možná u melancholických indielektroniků čekali. Jakous takous pestrost výsledného soundu pomáhali udržet kytaristé, kteří střídavě obsluhovali také klávesy, laptop nebo třeba xylofon a baskytarista, jenž svůj nástroj chvílemi "drbal" oběma rukama najednou.
Mezi nejsilnější místa pak patřilo provedení skladby Neon Golden, jež vyústilo do mohutného kytarového crescenda. Plynule navazující, chytře strukturovaná a výrazně atmosférická kompozice pocházející z ještě nezveřejněného materiálu zase upoutala osobitě řešenou směsí digitálních a živě hraných rytmů. Za povšimnutí stojí také způsob, jakým se těsně před koncem zařazená Pilot zlomila z rockové polohy do čistě dubové jam session (tady jako by dva zakládající členové skupiny, bratři Acherové, zúročili zkušenosti z jejich angažmá v jazzově orientovaném projektu Tied & Tickled). Jinak ovšem panovalo výchovné, občas až nehybné klima jako při přednášce zasloužilých, byť trochu nesmělých pedagogů.
The Notwist zdá se nejsou příliš lukrativní koncertní kapelou, jejich síla spočívá zejména v detailisticky řešeném soundu studiových alb, určených k intimnímu poslechu. Dlužno říci, že výslednému dojmu moc nepomohl ani průměrný zvuk, v němž dost zanikal už tak nepříliš silný vokál frontmana Markuse Achera. Přebuzené basové tóny navíc zahlušily harmonické nuance, které patří na muzice německého kvintetu k tomu nejpoutavějšímu. Nové skladby sice nezněly v živé verzi nijak zvlášť progresivně, ale vzhledem k výše řečenému se na novinkový počin, přicházející po šestileté odmlce, nelze než těšit. "Ďábel, ty + já" vychází na prestižní značce City Slang již 2. května.
Foto: Palác Akropolis
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.