Recenze alba
Kytarový guru Jeff Beck nabízí posluchačskou nirvánu

Jeden z nejlepších rockových kytaristů vydal nové album. Jeff Beck je živoucí legenda, ale nečekejte žádné muzeum ani skanzen. Album Loud Hailer přináší vydatnou porci současně a svěže znějící muziky.

Vypisovat, s kým Jeff Beck kdy hrál a kolikrát byl za svůj um oceněn, by dalece překročilo rámec této recenze. Tedy jen stručně: britský rodák působil v kapele Yardbirds, posléze zformoval Jeff Beck Group, spolupracoval s Tinou Turner, Mickem Jaggerem, Morris seyem, Jonem Bon Jovim či Kate Bushovou... Jeho kytaru slyšíme i na nejlepším sólovém albu bývalého Pink Floyda Rogera Waterse Amused To Death, nahrával rovněž s českým rodákem Janem Hammerem. Na jeho hru přísahají zástupy milovníků zvuku šestistrunného nástroje a kytaristé ho uctívají jako nedotknutelné božstvo. U nás se mu klaní špičky, jako jsou Michal Pavlíček nebo Radim Hladík.

Střet hlasu s kytarou

Nové album Loud Hailer je Beckovou jedenáctou sólovou deskou, k její realizaci si přizval kromě jiných dvě ženy - kytaristku Carmen Vandenbergovou a zpěvačku Rosie Bonesovou. A právě jejich vklad je pro zvuk a celkovou náladu alba klíčový. Loud Hailer je nesmírně otevřená a svobodná deska. Jedenáct písniček nestaví na Beckově neoddiskutovatelné kytarové virtuozitě, ale vždy na silném nápadu a také na emocích. Jednou z nejlepších skladeb je druhá Live In The Dark, kde se dravá vokální linka přirozeně proplétá s Beckovou kytarou. Vzájemně se doplňují, obohacují, krouží kolem sebe, kytarové riffy se zařezávají do zpěvu a výsledek je nesmírně vzrušující.

Ještě větší nářez je následující Pull It, která má až industriální nádech a je prodchnuta nervózní, roztěkanou atmosférou. Thug Club začíná dlouhými kytarovými tóny plnými napjatého očekávání jako z westernů Sergia Leoneho. Zklidnění přichází až s nádherně konejšivou Scared For The Children, kde se poslech Jeffovy hry málem rovná duchovnímu zážitku. Nostalgickou náladu podtrhuje znovu lehounce nakřáplý hlas Rosie Bonesové. Výsledkem je čirá krása bez jakéhokoli ulepeného sentimentu.

Stylový všežravec

Takto by se dalo rozplývat u každé další písničky, Loud Hailer je silné a konzistentní album bez slabého místa. Dokonalé v celku i v detailech, plné silných melodií, neskutečného muzikantského umu, ale také pokory.

Jeff Beck ani na vteřinu neexhibuje, netlačí se do popředí, mnohdy jeho hra "jen" velmi účelně dobarvuje náladu skladeb. A když už se pustí do sóla, je to ryzí rozkoš. Je přitom úplně jedno, v jakém žánru se zrovna pohybujeme, pro Becka žánrová omezení neexistují. Za svou kariéru si vyzkoušel hard rock, blues, soul, jazz rock, přičemž všechny a ještě mnoho dalších stylů slyšíme i na této desce. Včetně rozverného funky The Ballad Of The Jersey Wives.

Jak už to u géniů bývá, je i Jeff Beck problematická osobnost. Má své vrtochy, jedná nevyzpytatelně, asi není úplně jednoduché s ním spolupracovat. Jeho vnitřní svět ale musí být ohromně bohatý, když i v dvaasedmdesáti dokáže natočit album, které je prakticky nesouměřitelné s konkurencí. Kdo by mu ostatně mohl konkurovat? Tohle je naprostý originál, hudba, kterou se vyplatí poslouchat velmi pozorně a pokud možno opakovaně. V době vše obecné nadvlády uječeného a vypočítavého bakelitového kýče je podobných desek opravdu potřeba.